Marianne na cestách: Zimní pohádka v Laponsku

Do Laponska jsem se těšila hlavně na sníh, který si jako městská holka v Česku moc neužiju. Už při výstupu z letadla na laponském letišti Kittila ho bylo víc než dost – začínám se do něj bořit a na tento pocit si musím zvyknout, ať se pohnu kamkoli. Sníh tu pokrývá každou volnou plochu. I půjčené auto, které na nás na letišti čeká, je připojené do zásuvky proto, aby nezamrzlo.

Santa na trase USA-Finsko

Z letiště vyrážíme do hlavního města finského Laponska Rovaniemi, naší první zastávky. Právě tady je v prosinci za „normálních podmínek“ nejvíc turistů, protože v bezprostřední blízkosti Rovaniemi leží proslulá Santa Claus Village, Santova vesnička. První santovský boom přišel v roce 1957 s článkem v New York Times, ve kterém byla tato oblast zmíněna vůbec poprvé. Kvůli podpoře návštěvnosti pak Finsko v roce 1984 oficiálně přijalo legendu o Santovi a vyhlásilo oblast Laponska za jeho zemi. O rok později byla postavena vesnice, ve které dnes najdete nespočet elfů, sobích spřežení a dalších pohádkových postav. A stoupnout si na čáru polárního kruhu hned vedle Santovy pošty stojí za to!

Rovaniemi, oficiální adresa Santy Clause. Tedy až od 80. let, do té doby trvalé bydliště neměl.

Zmíněné Rovaniemi je centrem regionu, i přesto, že není nijak zvlášť velké, najdete tu vše od nemocnice po nákupní centrum s kinem. My jsme se s přítelem zašli seznámit s laponskou kuchyní do vyhlášeného podniku Café 21, kde můžete zkusit tradiční lososovou polévku. Jde o kombinaci smetanového vývaru z lososa, brambor a zeleniny, vše je doladěno jemnou chutí kopru. V Laponsku seženete lososovou polévku všude a rádi si ji budete objednávat pořád dokola, protože pořádně zahřeje a navrch skvěle zasytí. Velmi populární je i sobí vývar. Nám Středoevropanům to může připadat trochu zvláštní, ale pro Laponce je sobí maso stejně běžné jako pro nás vepřové.

30 pod nulou

Z Rovaniemi je to blízko k Botnickému zálivu, kde můžete vyzkoušet plavbu na ledoborci. Trvá tři hodiny a při pohledu na ledoborec prorážející desítky centimetrů tlusté kry ledu vám s konečnou platností dojde, jak velké mrazy v Laponsku během zimy panují. Teploty sahající k třiceti stupňům pod bodem mrazu jsou tady zcela běžné. Součástí plavby je i zastávka uprostřed zálivu s možností výstupu na zamrzlou hladinu – tady si samozřejmě všichni turisté s oblibou pořizují fotky s ledoborcem v pozadí.

Naše cesta pokračuje tři sta kilometrů severně, míříme k jezeru Inari. Plocha třetího největšího finského jezera je v zimě samozřejmě kompletně zamrzlá, což vyzývá k řadě aktivit. Na jezeře i ve stejnojmenném městečku můžete otestovat běžkařské trasy, prohánět se na sněžných skútrech nebo třeba navštívit sobí farmu. V muzeu se od dámy v tradičním kroji dozvíte o historii Sámů nebo se můžete jen tak vydat na procházku na sněžnicích po okolí jezera.

Laponsko je přímo ideální na pozorování polární záře. My měli štěstí, v plné kráse se na nebi rozzářila hned první noc. Tento přírodní úkaz není samozřejmost, většina hotelů proto nabízí možnost zapůjčení malého alarmu, a když se záře uprostřed noci objeví, dřímající hosty zmobilizují. Kromě alarmů je všude i vysoké procento fotografů, kteří s dokonalou výbavou hodiny čekají na vysněné snímky.

Sbohem, civilizace

Od jezera Inari se přesouváme více než dvě stě kilometrovou trasou k jedné z nejsevernějších obydlených obcí Finska, Utsjoki. Cestou je nám jasné, že civilizaci pomalu necháváme za sebou, auta postupně ubývají, sněhu přibývá a není nic neobvyklého, když nám přes silnici projde jeden nebo rovnou hned několik divokých sobů. Utsjoki je klidným rájem na hranicích s Norskem, kde můžete v typickém laponském srubu strávit ničím nerušené prázdniny. Baví nás i všudypřítomné sauny, které v mnoha případech nahrazují koupelny. Sprchu mnohdy najdete pouze v sauně. Právě saunování rozhodně oceníte po pořádně vymrzlé procházce.

Z Utsjoki už není kam stoupat, a tak se postupně vracíme zpátky na jih, tentokrát se zastávkou v Saariselce. Mají tu ubytování ve vyhlášených prosklených iglú, ze kterých můžete pozorovat hvězdnou oblohu rovnou z postele – a při troše štěstí zahlédnete i polární záři. My tu navštívíme psí farmu plemene husky, projedeme se na psím spřežení a vyzkoušíme si, jaké to je, být mašérem. Laponsko samozřejmě láká i milovníky zimních sportů. Mezi nejznámější finská lyžařská střediska patří Luosto nebo Levi, kde si můžete vybrat z řady perfektně upravených běžkařských tras, přesně podle náročnosti, kterou zvládáte, nebo zakoupit permanentku na sjezdovky. Půjčoven vybavení je všude kolem dost, vláčet si z domova své vlastní lyže rozhodně není třeba.

Jít kolem psího spřežení a nikoho nepohladit? Nemožné! 

Naší poslední zastávkou je právě lyžaři oblíbené Levi – nachází se totiž jen několik kilometrů od letiště, na kterém jsme před dvěma týdny přistáli. Není to žádná „nouzovka“, ale pravé ledové království. V nejsevernějším regionu Finska možná nejsou hory zas tak vysoké, zato vás tu čeká vás nekonečná pustina, a především neuvěřitelné ticho a klid. Říká se, že Laponsko je jedním z posledních míst v Evropě, kde můžete zažít pravé dobrodružství. A my to můžeme stoprocentně potvrdit.