Vlakem jsem zatím jela maximálně z Prahy do Berouna, a tak jsem byla k šestihodinové cestě Pendolinem trochu skeptická. Mé obavy zmizely ve chvíli, kdy jsme se usadili v první třídě a číšník z jídelního vozu přinesl menu. Můj pohled okamžitě utkvěl na svíčkové a já byla jako v Jiříkově vidění, na cestě do Berouna mi tedy nikdo nic podobného nenabídl. Každopádně k snídani nebyla svíčková úplně vhodná volba, a tak jsme si nakonec pochutnali na vaječné omeletě a vynikajícím chlebu se šunkou a sýrem, českou klasiku jsme si dali až na cestě zpět.
Ačkoli jsme byli na Slovensku na zásnubním výletě, pracovní povinnosti bohužel nepočkaly, a tak jsme byli vděční za vysokorychlostní Wi-Fi. Teď už se nedivím, že byl vagon plný byznysmenů využívajících vlak jako pojízdnou kancelář.
Po šesti velice příjemně strávených hodinách ve vlaku jsme vystoupili na zasněžené zastávce Štrba. Tam čekal řidič, který nás klikatými cestičkami vyvezl do Grand Hotelu Kempinski High Tatras. Byli jsme ohromeni luxusem, ale i dlouhou historií hotelu, která se zde píše již o roku 1893. Tato kombinace (a také tři krásné otevřené krby) vytváří útulnou atmosféru, kterou byste v jiných hotelech těžko hledali.
Po královské večeři v Grand Restaurant jsme se podívali, kde se tu konají svatby. Navštívili jsme i novomanželské apartmá a trochu zalitovali, že už máme místo svatby zamluvené. A po návštěvě spa nás to zamrzelo ještě víc. To je totiž doslova ráj na zemi, je odsud přímo úchvatný výhled na zasněžené vrcholky Vysokých Tater.
Přiznám se, že tenhle výlet mi zcela změnil pohled na cestování vlakem a kdo ví, třeba se Pendolinem vydáme i na svatební cestu.
