Mallorca: můj ostrov už dvacet let

Poprvé jsem na Mallorcu přijela v létě, kdy se každý pod vlivem horka najednou zpomalí, vzdálí se neuróze dnešního světa a zjistí, že takový dvouhodinový oběd je docela příjemná věc. Na Mallorce žije spousta cizinců a atmosféra je oproti ostatním Baleárským ostrovům hodně kosmopolitní. Ale jsou věci, které tu fungují jinak než u nás. Třeba vyřizování po úřadech, to bývá náročné, musíte se obrnit trpělivostí, jinak byste se z toho pominuli. Jiné je i myšlení lidí... Ze začátku mi trochu dělaly problémy limity - jak ve vzdálenostech a omezenosti prostoru, tak i omezené možnosti. Ale to už je ostrovní život...
Doteď se mi někdy stává, že potřebuji odjet, abych dostala do plic trochu jiného vzduchu, a byla, jak se říká, v obraze. Někdy mi stačí výlet k sousedům, na Menorku nebo na Ibizu, anebo na chvíli domů do Česka.

Život na Mallorce je obyčejný, vlastně stejný jako u nás. Jsou tady ale vyšší životní náklady, které jsou dány tím, že Mallorca je ostrov. Není zde prakticky žádný průmysl a všechno se musí dovážet.
O Španělích se říká, že mají pořád siestu, ale já si osobně myslím, že se tady pracuje daleko víc než u nás. A v létě ještě intenzivněji, protože většina obyvatel pracuje přímo či nepřímo ve službách cestovního ruchu. Mallorčané pracují, aby mohli žít a užívat si. Dobrého jídla, přátel, života.

Jsem typ člověka, kterému je dobře tam, kde právě je. Pocházím z Hané a tady jsem okamžitě splynula s prostředím. Mallorca je totiž jedna velká vesnice. Bydlím v městečku Pollenca, poblíž domu, kde žil Evžen Prokop. To byl Čech, který zde založil tradici Hudebního festivalu. Mám za souseda slavného rodáka! Všichni tady ví, že jsme kulturní země a když přijedou čeští filharmonici, koncertní sál je okamžitě vyprodaný.

Mallorčané jsou trochu jako Češi. Ze začátku si vás zkoumavě prohlíží - jste pro ně přece jen cizinec a neví, co od vás mohou čekat. Jsou docela uzavření, hlavně lidé na venkově, ale když si k nim najdete cestu a získáte jejich důvěru, tak máte přátele na celý život. Pokazilo se vám auto? Tady jsou klíče od mého a nedělejte si žádné starosti...
Mallorčané nenosí masky a rádi vyjadřují své emoce. Hned se s vámi dají do řeči. Jsou to prostí lidé, nekomplikují si život. Jsou přirozenější, než jsme my. Na svém ostrově se cítí dobře a neradi ho opouštějí. A mně neustále dostávají tím, jak jsou často až dětsky infantilní a dokážou se radovat z maličkostí.
Já osobně jsem tady na ostrově dost zpomalila. Španělské "maňana" na vás prostě dolehne, ať chcete nebo ne. Časem pochopíte, že se přece nemusíte rozhodnout teď, když stačí rozhodnout se zítra, za týden, za měsíc...
Přišla jsem na to, že není třeba snažit se stihnout co nejvíc v co nejkratším čase. Není kam spěchat, je důležité užívat si života, bez výčitek!

Moje nej místa:
- možná to zní překvapivě, ale nejraděij to mám na zdejších horách. Hory v severozápadní části jsou téměř liduprázdné a zůstává dostatek prostoru k objevování. Jsou zde skryta nádherná údolí a pobřeží tu ukazuje svoji nejdivočejší a nejdrsnější tvář.

- zkuste posedět u kávy na náměstíčku ve Fornalutx, kde se zastavil se čas, nebo vylézt na některý z horských hřebenů pohoří Sierra de Tramuntana, abyste spatřili ostrov z vyšší nadmořské hladiny. Pak si počkejte na západ slunce nad skalnatým výběžkem Sa Foradada a vykoupejte se kousek dál v průzračné vodě u divokého pobřeží pod vesničkou Llucallcarí.

- mezi povinné návštěvy patří určitě hlavní město s gotickou katedrálou La Seu a historickým centrem. Moc hezké je město Soller, které spojuje s Palmou nostalgická linka dřevěného vláčku z roku 1912. Já všem doporučuji navštívit západní pobřeží mezi vesnicemi Valldemossa a Deiá, tam totiž pochopíte, co je to "esence Středomoří".