MDŽ. Tři písmena, pod kterými si většina z nás představí karafiáty, socialismus, bonboniéry a neřízené pitky. Jaké poselství svátek žen ale doopravdy nese?
Už je to pár let, co v kalendáři u 8. března opět nacházíme poznámku - Mezinárodní den žen. Zatímco za minulého režimu bylo MDŽ spojováno s bujarými oslavami na pracovišti, které si paradoxně nejvíce užili pánové, dnes se pomalu navracíme k hlavní myšlence celého svátku. Ještě předtím, než od svého milého odmítnete kytici karafiátů, si přečtěte, co vedlo ke vzniku Mezinárodního dne žen. Možná vás překvapí, že s komunismem má MDŽ pramálo společného.
Vraťme se do poloviny 18. století, do dob, kdy osmihodinová pracovní doba zněla jako naprosté sci-fi a výše výplaty se lišila podle vašeho pohlaví. Práce od nevidím do nevidím je sama o sobě mizerná, ale pokud za ní nedostanete ani adekvátní ohodnocení, pak už je jenom otázkou času, kdy se pomyslné ucho trpělivosti utrhne. Ve Spojených státech amerických se utrhlo 8. března 1857. V ten den spojily ženy z textilního průmyslu své síly a vyrazily do ulic protestovat. Jejich hlavním požadavkem bylo navýšení mezd a sociální krytí v případě pracovní neschopnosti. I když byla protestní akce rozehnaná, ve společnosti odvedla tu nejlepší možnou funkci – o problémech se konečně začalo mluvit.
Pomaličku, polehoučku vznikaly ženské spolky a pozadu nezůstávala ani feministická hnutí. A tak se o půl století později, 8. března 1908, odehrál další masový protest. Americké ženy, stejně jako jejich babičky a maminky, protestovaly za lepší pracovní podmínky a nově i za volební práva žen. Následně bylo ujednáno, že od dalšího roku se ve Spojených státech bude poslední únorovou neděli slavit Národní den žen.
Také Evropanky si začaly čím dál tím více uvědomovat, že by měly mít stejná práva jako muži. Nejsilnější hlasy se ozývaly od socialistek, které se nehodlaly smířit s nevyváženou dobou. V roce 1910, během mezinárodní konference socialistických žen v Kodani, bylo určeno, že se Den žen bude slavit ve stejný den jako v Americe. Vše by asi zůstalo u poslední únorové neděle, kdyby se 23. února 1917 (podle našeho kalendáře 8. března), nekonala v Petrohradě velká protestní akce žen. Demonstrantky se dovolávaly volebního práva, kterého se po abdikaci cara také dočkaly.
Mezinárodní den žen se následně hodil do karet komunistickému režimu. Ten ho pojal jako den plný propagandistických myšlenek a karafiátů. Rok co rok se ženy na pracovišti dočkaly bonboniéry a alkoholem posilněných kolegů. Není tedy překvapením, že tento svátek nebyl mezi ženami příliš kvitován. Po revoluci o něm pár let nebylo slyšet a až v roce 2004 se navrátil, coby významný den, do našich kalendářů.
