Jazyková bariéra ve vztahu
Pro někoho hotová berlínská zeď, pro jiné naopak šikovný nástroj, jak udržet vztah pohromadě. Snad každá z nás někdy prožila vztah s cizincem nebo jím byla alespoň krátkodobě okouzlena. Ostatně, není se čemu divit – jsou jiní, někteří se hezky oblékají, voní… a také mluví cizím jazykem!
Je pro nás jazyková bariéra ve vztahu skutečnou překážkou? Vytváří mezi vámi a vaším cizojazyčným partnerem vzduchoprázdno plné nevyřčených slov, nebo spíš otevírá svět plný nových perspektiv a zajímavostí?
Ó, jak ti nerozumím
Je parné léto, ve městě či u moře, on je charismatický, má kuráž (jinak by vás tak otevřeně, ač sofistikovaně nesváděl) a nenosí bílé ponožky v sandálech, což zní jako klišé, nicméně stále aktuální. Bohužel však nemluvíte stejným jazykem a možná ani žádným světovým jazykem, tj. angličtinou. Hra řeči těla je velmi zábavná, ale ne nekonečná, takže dojde na pokusy o domluvu, směšně znějící slova v tom či onom jazyce či horečnaté listování slovníkem.
Pokud jste se v této situaci někdy ocitla, jistě budete souhlasit, že tzv. metoda postel nemá co do rychlosti a efektivity konkurenci. Pokud se ve vztahu hovoří jazykem druhého partnera, není nic snazšího než nasávat moudra z projevů vašeho milého. Pokud však volíte společný jazyk, který není mateřštinou ani jednoho z vás, dojde k nejednomu nedorozumění. Na druhou stranu, jste na jedné lodi… a v ideálním případě veslujete stejným tempem. Často se však stává, že v páru je to právě žena, kdo se snaží osvojit si společný jazyk co nejrychleji. Motivace je dostatek, čímž se opět dostáváme k ‚metodě postel‘. Je třeba situace využít – studujte, sledujte filmy a seriály a zaznamenávejte si ‚užitečné‘ fráze, přemýšlejte v jazyce atd. I kdyby z toho nic nebylo, zde víc než kdekoli jinde platí, že vše zlé je k něčemu dobré.
Tlumič nevyřčeného
Dodnes si vzpomínám na jednu ze svých kamarádek, která velmi dlouho, a snad i šťastně, setrvávala ve vztahu s izraelským partnerem. Jejich znalost angličtiny byla na můj vkus dost omezená, a tak jsem se jí tu a tam zeptala, jak se vlastně dorozumívají. Obzvlášť mě zajímaly roztržky, projevování těch nejněžnějších citů a podobně. „Víš, my si sice neřekneme úplně všechno, ale ono je to tak lepší.“ Ač si takovou situaci nedovedu představit, připouštím, že tento systém může mít něco do sebe. To dobré, co máte na srdci a posléze i na jazyku, sice zůstane do značné míry zastřeno mlhou, ale to samé platí i pro nadávky a urážky.
Kolika jazyky mluvíš, tolikrát…
Stejně jako herečka či herec oblékají roli jako kabát, ve kterém mluví a chovají se jinak, podobně i jazyk je pro některé lidi novým já. Existují tací, kteří si za svůj život dokážou osvojit jeden či více cizích jazyků natolik, že v daném jazyce i myslí, dokážou vyjádřit ty nejniternější pocity, cítí jemné nuance způsobené volbou slov a spojení. Anglické ‚I love you!‘ může v různých situacích nabývat úplně jiných funkcí než české ‚Miluju tě!‘. Mateřský jazyk pro vás i nadále má zcela specifickou funkci, zároveň se však s jazykem cizím otevírá brána do světa jiného uvažování a nahlížení na věci a lidi kolem nás. Možná že to, co si troufnete říct partnerovi anglicky, byste s těžkostmi vyjádřila v češtině a naopak.
Sečteno a podtrženo, jazyky nás obohacují a je jedno, jestli se je učíme kvůli práci, cestování nebo zahraničnímu partnerovi. Pomáhají nám objevovat nové lidi, země a kultury, ale zároveň i sebe samé. Na závěr zbývá jen dodat jediné – ať už vás s partnerem pojí jakýkoli jazyk, volte svá slova pečlivě, protože na světě není mocnější zbraně, než je právě jazyk.
Petra Bakajsová
