Jak se bydlí v severském stylu

Vždycky toužila mít vlastní dům. Sen o něm se Monice splnil před deseti lety, kdy se s rodinou přestěhovala do domku z 19. století. Na první pohled se zamilovala především do veliké zahrady, která ho obklopuje. Brzy ji osázela okrasnými keři, stromy, vysadila živé ploty a vytvořila malebná zákoutí s růžemi a lavičkami a dnes v ní nejen relaxuje, ale taky pořádá slavnosti uprostřed zeleně.

Dům samotný není nijak velký. Původně měl jen dva pokoje, v padesátých letech k nim přibyla další místnost, koupelna, záchod a vstupní hala. Monika chtěla zachovat původní ráz stavby, a proto se po nastěhování do žádných zásadních změn nepouštěla. Pouze propojila prádelnu s koupelnou, čímž díky proskleným dveřím vznikla veliká světlá místnost, kde je i obyčejné mytí rukou potěšením. Se zařizováním také nikam nespěchala. Zpočátku bydlela rodina spíš provizorně a Monika si pět let v klidu promýšlela, jak má vysněné bydlení vypadat. „Inspiraci jsem hledala hlavně na internetu, pročítala jsem zahraniční blogy a zkoumala, co by mě vlastně bavilo. Nakonec jsem zjistila, že mě fascinují především severské blogy z Norska, Dánska, Finska a Švédska,“ vypráví. Oblíbila si jejich čistý, jednoduchý styl a interiéry plné přírodních materiálů.

Monika miluje prostou barevnou kombinaci bílé, šedé a černé a ráda propojuje moderní nábytek s rustikálním. Kousky, které se objevují v jejím domě, většinou shání po anticích nebo bazarech, pak je sama renovuje a ve finále své rady a postupy předává dál. „Světu virtuálních deníků jsem nakonec propadla natolik, že jsem se rozhodla založit v podobném duchu vlastní blog,“ říká Monika. Píše o všem, co má ráda – o bydlení, zahradě, pečení a vaření a také o výrobě dekorací. Nápady, které na www.vintagelover.cz prezentuje, chce svým čtenářům ukázat, že za nábytek není třeba utrácet horentní sumy. Podle ní je možné hezky a osobitě bydlet i za pár stovek. „Třeba naše kuchyňská linka pochází z lékárny a železářství. Omšelým skříním jsem dodala jednotný vzhled jen tím, že jsem je natřela bílým balakrylem. Vrchní díl zase tvoří část rumunské kuchyňské sestavy, která byla moderní v osmdesátých letech. Dlouho ležela na půdě, než pro ni uzrál čas, a teď zdobí náš dům.

Celkově natírám všechno, co mi přijde pod ruku. I podlahu v kuchyni a obýváku. Je to levný způsob, jak dát věcem nový vzhled,“ vysvětluje Monika a dodává: „Dcery si z mého neustálého kutění dělají legraci, ale líbí se jim, co dělám, a jednou by si rády v podobném duchu zařídily vlastní bydlení. I jejich kamarádi k nám rádi chodí na návštěvy. A z toho mám opravdu radost.“ I tak ale plánuje nové projekty. Společně s blogem třeba rozjela výrobu a prodej kuchyňských zástěr. „Kromě nich prodávám ručně vyráběné papírové květiny a letos bych chtěla začít pořádat i květinové kurzy. Blog mi změnil život a stále mě moc baví, i když mi kvůli němu zbývá minimum volného času. Je to taková velká jízda, kterou ale miluji.“