Jak (ne)zničit svému dítěti pohlavní život snadno a rychle

Jenže sex do života prostě patří, je jednou ze základních fyziologických potřeb člověka. Takže i to vaše roztomilé miminko prostě jednou bude souložit. Jde ale o to, jaký z toho bude mít prožitek a jak bude sex ve svém životě vnímat. A právě to můžete výrazně ovlivnit.

Se sexuální edukací dětí se nevyplatí váhat

S dětmi se o sexu nehovoří jednoduše, natož s vlastními. Klíčovou otázkou je, kdy ale začít. A začít se musí, protože pokud to neuděláte vy, udělá to za vás někdo jiný, v horším případě internet. A učit děti o sexu z porna asi nechcete. Ostatně rozhovor o pornografii a její autenticitě by v dnešní internetové době měl být také nedílnou součástí přípravy na dospívání. Už generace dnešních rodičů, která zažila internet až během puberty, se přitom s otázkami lidské sexuality bez problémů setkávala někdy ve věku 9 až 11 let. V časopisech a filmech „s hvězdičkou“. V kolika letech se s ní tak asi setkají dnešní děti?

Sexuální výchovu není radno podceňovat

V mnoha zemích tuto pro rodič ne vždy zrovna komfortní úlohu sexuální edukace plní stát, respektive školství. Ve Skandinávii je běžné, že se už prvňáčci setkávají se sexuální výchovou. I v Západní Evropě je standardem, že vzdělávací systém se těmto tématům systematicky věnuje, a to už kolem 6 až 7 let věku dítěte. Tedy věku, kdy dnešní děti už umí ovládat tablety i počítače a běžně jsou připojeny na internet. Je přitom zřejmé, že informace o sexualitě je třeba podat dětem tak, aby jim v daném věku byly srozumitelné a pro ně jednoznačné. To také znamená, že v pozdějším věku je bude třeba postupně a opakovaně upřesňovat a rozšiřovat. 

S vlastní sexualitou se však děti setkávají mnohem dřív. Obvykle už ve školce, kdy si chlapečci všimnou, že holčičky čůrají nějak podezřele dlouho a komplikovaně. Obecně proto bývá doporučováno už ve školkovém věku být otevřený otázkám dětí v této oblasti, neodmítat je a reagovat na jejich dotazy s přiměřenou mírou detailu a popisnosti, která je pro dítě v daném věku srozumitelná. Každé zásadnější odmítnutí podání informací o lidské sexualitě by totiž dítětem mohlo být vnímáno jednak jako nepochopitelné a neopodstatněné, a tudíž narušující důvěru ve vztahu s rodičem, a jednak jako impuls se příště ptát jinde, či pátrat po informacích na vlastní pěst. A ono pátrání se v dnešní digitální době, v tomto případě bohužel, jmenuje Google. A zkuste si schválně do Googlu zadat slovo „sex“.

Tomu, jak sexuální výchovu dětí zvládnout co nejlépe se však věnuje detailně velké množství sexuologických publikací. Pro nás bude důležitější, jak tyto informace nepodat a co nenechat děti, aby si domyslely třeba právě z toho internetu.

Masturbace je normální

Tím, že se o sexualitě ani v dnešním světě plném porna stále zas až tak moc nemluví, mohou první sexuální zkušenosti dětí s masturbací vyvolávat pocity viny. Je tedy potřeba, aby děti věděly, že masturbace je normální součástí života a že tedy neexistuje důvod, proč se za ni nemít rád a stydět. K dětem by se ale zároveň měla dostat informace o tom, že se masturbace provádí v soukromí a někdy nejsou od věci ani některá praktická varování. Rodičům, kterým je nepříjemné takovéto hovory s dětmi vést, mohou opět napomoci odborné publikace určené pro děti v příslušném věku, či, dokonce už i v ČR, někdy škola. Opět však platí, že otevřenost vůči dítěte v sexuálních otázkách v raném věku, kdy „o nic nejde“, buduje otevřenost i v době dospívání, kdy už „o něco“ jde.

Tvrdit však dětem, že masturbace je zvrácená, že „se to nedělá“, či že je to hřích, je samo o sobě zvrácené a může to vést k vážným problémům v budoucnosti, a to i v oblasti sebepřijetí. V okamžiku, kdy se přihlásí sexuální pud o svoji pozornost, stává se plnohodnotnou primární potřebou ve smyslu hierarchie potřeb od Abraham Maslowa. A protože patří mezi potřeby základní, vznik této potřeby nás okamžitě motivuje k nějaké akci. Tou akcí je u dětí, u chlapců klidně už kolem 11 let, často právě masturbace. Přitom uspokojení sexuální potřeby je v tu chvíli stejně důležité jako uspokojení zbylých primárních potřeb – jídla, pití, spánku či vyměšování. A nutit dítě nečůrat a nekakat, protože je to doslova nečisté, to byste asi těžko dělali. 

Dívky musí vědět o menstruaci dříve, než přijde

Řada dívek se o menstruaci bohužel stále ještě dozvídá až tak, že poprvé přijde, či v „lepším“ případě z reklamy. Někdy i proto, že dnešní dívky často menstruují dřív než jejich maminky. První prožitek spojený s jejich již „dospělou“ ženskostí tak může být doslova šokující. Tím spíš, že i první menstruaci mnohdy provázejí bolesti břicha a změny nálady. I zde se navíc mohou dostavovat pocity studu, zejména, když dívka od svých rodičů neví, oč běží. 

Přitom třeba u „primitivního“ kmene Himba žijícího na hranicích Namibie a Angoly je první menstruace dívky důvodem celokmenové oslavy, kdy ji její otec slavnostně připne „náramky dospělosti“ na její zápěstí a kotník. Tím dnem se totiž stává v kmenu Himba ženou na vdávání. Asi si dokážete představit, že takovýto rozdíl v prožitku první menstruace má následně dopady nejen na její sebevědomí coby ženy, ale i na vnímání všech dalších menstruací.

Informace o prvním sexu

I přesto, že Česko ve všech průzkumech vykazuje nejnižší procenta věřících, tak názor, že sex by měl být až po svatbě, respektive až v 18 letech, zde není až tak ojedinělý. Někteří rodiče tak sexuální výchovu odkládají až někdy na 18. narozeniny, kdy už je žalostně pozdě, protože dítě už dávno veškeré informace o sexu má odjinud. V horším případě se pak dokonce snaží své děti od sexu odradit strašením. Tím nemám na mysli velmi rozumné varování ohledně následků nechráněného pohlavního styku a ohledně sexuálně přenosných chorob, ale záměrně zkreslené informace o prvním styku. 

Někteří rodiče tak svým holčičkám třeba vyprávějí o tom, jak je první sex šíleně bolestivý a strašný, jak dívce pak bude ještě týden velice špatně a bude ji bolet břicho a bůhví co ještě. Pokud to stihnou udělat v době třeba oné první menstruace, kdy jim jejich dítě ještě nekriticky věří, úspěch je zaručen. „Jestliže je určitá situace lidmi definovaná jako reálná, stává se reálnou ve svých důsledcích,“ jak říká Thomasův teorém prokázaný již v roce 1928 a zjištěný mimochodem právě při výzkumu dětí.

Se sexualitou u dětí se musí opatrně

Sexualita je nezbytnou a nedílnou součástí našeho života. Je to jedna z primárních potřeb. A stejně jako situace, kdy rodiče své ratolesti budou říkat, že nemá furt tolik jíst, že je tlustá a jak se nikomu nebude líbit, povede k poruše příjmu potravy, tak hovořit podobnou dikcí o jiné primární potřebě – sexu – může vést později k sexuálním dysfunkcím. Dotyční rodiče se pak mohou snadno ocitnout nejen bez vnoučat, ale třeba i bez snachy/zetě. 

Nejlepší představu o tom, jakou roli hraje v lidské sexualitě právě psychika, si lze přitom udělat z léčby sexuálních dysfunkcí. Ty obvykle mívají více příčin najednou. Přesto je v současné době stále ještě nejúčinnější metodou léčby, a to i u poruch s čistě fyziologickou příčinou, sexoterapie – specifická behaviorálně orientovaná psychoterapie – jak uvádí Petr Weiss ve své knize Sexuologie. Úkolem rodičů by tak mělo být, aby své dítě naučili přijmout svoji sexualitu a neznechutili mu pohlavní život ještě dřív, než k němu vůbec dojde. 

O autorovi

Martin Zikmund je průvodce lidí a firem klíčovými změnami a často pomáhá lidem měnit jejich nevědomé vzorce a napravovat hříchy jejich rodičů. Je autorem blogu JeČasNaZměnu.cz a čas od času pořádá školení pro firmy i semináře pro veřejnost o ženskosti, stresu, štěstí i dalších tématech. Více o něm se dozvíte na jeho stránkách www.nekouc.cz.