Zachráněná stodola

Nově má stodola dva vstupy – vrata pro traktor jsou zasklená velkým oknem, vedou na terasu a slouží jako letní vchod. Na podzim a v zimě plánují majitelé využívat nové, menší dveře proražené ze strany příjezdové cesty, které vedou nejprve do předsíňky a pak až do interiéru stodoly. I kvůli malému bytu majitelé chtěli, aby jejich druhé bydlení působilo co nejvzdušněji. Kromě koupelny tak ve stodole není jediná uzavřená místnost. Ložnice v patře zabírají prostor pod štíty domu a jsou spojené lávkou. Ve zbytku je budova přes výšku obou pater úplně otevřená. „Chceme topit dřevem, proto jsme sem vestavěli zděnou příčku, která dokáže teplo z kamen akumulovat,“ vysvětluje Radka Valová. Stěna nakonec vytvořila zázemí pro kuchyňský kout.

Zvenku je stodola nově olaťovaná, vypadá vlastně ale pořád stejně jako dřív. V přízemí přibylo okno s výhledem do údolí a z druhé strany domu vchodové dveře. V patře okna ložnic překrývají latě, které fungují i jako bezpečnostní prvek.

„Má dvě půlky,“ říká majitelka. „Jednu uklizenou, kde stojí linka s pracovní plochou, dřezem a varnou zónou, a druhou schovanou právě z opačné strany zdi.“ Tam je v otevřených policích připravené všechno, co Radka s Jakubem potřebují na vaření. Příčka ale ve výsledku působí i jako dekorativní prvek – přidává do bílého interiéru zajímavou strukturu použitých materiálů. „Její podoba přitom vychází z technických požadavků na odstupy dřevěných konstrukcí od zdrojů tepla. A kdyby měla stěna zůstat holá, nebude vypadat nijak přitažlivě,“ vysvětluje Radka.

Celá rekonstrukce je koncipovaná tak, aby byla ohleduplná k okolí i budově samotné. Konstrukce fasády opakuje stejný formát prken a latí, jaké ji kryly původně, a k atmosféře přispívá i odhalená vnitřní konstrukce. „Právě v tom byla pro nás užitečná inspirace z www.heritagebarns.com,“ popisuje Radka Valová. „Jejich rekonstrukce nás přivedly k zachování trámů i přes nově vybouraná okna nebo k jejich využití při stavbě vnitřních polic v kuchyni a pracovně.“ Podlahu chtěli architekti nejprve pokrýt půdovkami. „Místo nich jsme ale našli cihelnou dlažbu, vlastně nařezané cihly stejného rozměru, z jakých je zeď. Bíle natřené vypadají dohromady skvěle.“

„Díky bílému nátěru ale vznikla docela pěkná mozaika.“ Bílá je i vyzděná koupelna. Na podlahu položili dlažbu v imitaci bíle natřeného dřeva, při tvorbě sprchové zástěny se inspirovali velkými továrními okny, a stejně jako řadu ostatního vnitřního vybavení ji vyráběli sami. „Rekonstrukce vyžadovala hodně improvizace a je pravda, že spousta věcí nakonec tak nějak vyšla,“ směje se architektka. Zároveň ale všechno má logické vysvětlení, ať jde o výšku postele v ložnici, která umožňuje spáčům výhled z okna, nebo o plné zábradlí patra a schodiště, kterým nepropadnou děti ani psi.

Úplně logicky je koncipovaná i venkovní část bydlení. „Kopíruje kruh, který tu historicky byl. Právě tady jsme vykopali žentour, kudy chodila kráva a poháněla mlat uvnitř,“ popisuje Radka. Tvar zachovali, podtrhli ocelovými obručemi a kruh nakonec rovnými liniemi rozdělili na bylinkovou zahradu, prostor pro posezení a další účely. Do budoucna na terasu přibude ještě venkovní kuchyň a na střechu tráva, která vzhled budovy změní snad na dlouhou dobu naposled.

Kamna na dřevo by měla v zimě sloužit pro hlavní vytápění stodoly. „Jako pojistku jsme ale do ložnic nechali instalovat infrapanely, díky nimž nebudeme muset v noci chodit přikládat,“ vysvětluje Radka. Komín se stal základem příčky kryjící jednu část kuchyně.

Ložnice je součástí otevřeného prostoru v patře, jehož základ tvoří původní sena — místa, kde se obilí skladovalo po sklizení a před mletím. Čelo postele tvoří druhá strana zábradlí zabezpečujícího celé patro, takže se stačí zvednout a jedním pohledem zkontrolovat, co se děje v přízemí.