V bohémském stylu

Jako dceři herečky a hudebníka kolovala v žilách Johanne Helger Lund od narození komediantská krev. Nicméně, nelákalo ji zářit na pódiu, ale dobrovolně se stáhla do zákulisí. Ve svém profesním životě se zaměřila na kostýmní tvorbu pro film, televizi a divadlo. Roku 2011 si založila vlastní salon Ecouture, kde se snaží skloubit módu s ekologickými principy výroby. To samé uplatnila také při zařizování svého domu v Kodani, kam se s rodinou přestěhovala po několikaletém pobytu na dánském ostrově Bornholm. „Milovali jsme naši farmu na venkově, ale život ve městě je pro nás mnohem snazší. Nemusíme trávit hodiny denně cestou za prací, a máme tak na sebe víc času,“ pochvaluje si maminka synů ve věku osm a jedenáct let a manželka fotografa Petera Marka. Rodina si pronajala dům v jedné z nejstarších částí Kodaně, která dosud neprošla renovací. Atmosféru této historické oázy dotvářejí vzrostlé stromy a křemencová dlažba zvaná kočičí hlavy. Dům, do kterého se manželé s dětmi nastěhovali, sloužil původně jako slévárna na píšťaly do varhan. Jeho šarmantní interiér dnes tvoří dokonalou scenerii pro Johannin módní ateliér v přízemí domu, který je současně showroomem, tam jednou týdně předvádí svým zákaznicím nové modely, které jinak prodává převážně přes internet. Z přízemí vedou schody do prvního patra, kde Johanne s Peterem vybudovali obytnou část domu. Zařizovali ji společně, přestože každý z nich má k pojetí interiérů odlišný přístup. Díky vzájemné toleranci se jim však podařilo vytvořit harmonickou kombinaci pokladů z bleších trhů a vetešnictví, starožitností i designové klasiky. Zatímco Peter dává přednost jednoduchosti, Johannin styl je patrný už z jejích modelů – snoubí se v něm bohémská rozevlátost s teatrálností a opovážlivými barevnými kombinacemi. „Oba jsme založení hodně vizuálně, myslíme v obrazech, ale každý trochu jinak. Takže jsme přistoupili ke kompromisu,“ říká Johanne. „Já jsem druhá generace dětí květin, můj styl je hodně rozvolněný. Záleží mi na tom, aby v bytě byl patrný otisk charakteru jeho obyvatel. To pro mě znamená kombinaci stylu hippies, indie, ale i nomádských cikánských prvků. Peter je střízlivější typ, který má rád ověřenou kvalitu. Naštěstí ale existuje hodně věcí, které se nám líbí oběma. Potrpíme si na originální design a na věci, které mají svoji duši, svůj příběh.“

Většina objektů v domácnosti má sentimentální hodnotu, jako například dvě lampy zvané flower pot, které visí nad stolem v jídelně. Johanne je měla dlouho vyhlédnuté, ale stále váhala kvůli ceně. „Jednoho dne přišla na návštěvu Peterova matka a přinesla úplně stejné lampy, jestli nevíme, co s nimi. Jestli!?! Připadá mi báječné obědvat pod lustry, které kdysi visely u Petera doma, když byl ještě malý,“ usmívá se Johanne. Oprýskané lustry obrousila a přelakovala modrým lakem. Svítidla, která by sem tak dokonale zapadla, by v obchodě sehnala jen stěží. Právě tato místnost, ve které je propojena kuchyň s jídelnou a obývákem, se stala centrem, kde se odehrává společný život všech členů rodiny. Jeho ohniskem je jídelní stůl, který Peter vyrobil z prken ze staré podlahy a rámu, vyřazeného z inventáře nemocnice Frederiksberg, kde Johannin nevlastní otec léta pracoval jako lékař. „Je tak obrovský, že se k němu vejdou všichni naši hosté. Přes den ho často používám i jako pracovní desku, děti si na něm stavějí z lega a hrají své ‚námořní bitvy‘.“ Na stěně nad stolem vytvořil Peter osobitou koláž ze svých vlastních fotografií i ze snímků svých kolegů. Nejdůležitější jsou ale fotky, na kterých je zachycena jejich rodinná historie. Obývací části pokoje opticky dominují zelené sedačky ze starého biografu, které rodina používá jako hlediště vlastního domácího kina. Stačí srolovat starou školní mapu, a na rozlehlou holou stěnu se dají promítat filmy. Ve volbě nábytku se odráží společná vášeň obou manželů pro recyklaci. Pořídili si pouze několik nových kousků, většina inventáře sestává ze starších objektů, které si sami opravili. „V restaurování nábytku jsme už dosáhli skutečného mistrovství,“ chlubí se Johanne. „Nerada něco vyhazuji, mnohem zajímavější je pro mě vdechnout věcem nový život tím, že je zrekonstruuji nebo třeba přelakuji na jinou barvu. Stejně tak mě těší zachraňovat nábytek, který někdo jiný vyhodil. Krása a trvanlivost – to jsou hlavní mety mého soukromého i profesního života.“

Neodmyslitelnou součástí bytu jsou také obrazy od současných dánských malířů. „To, že se rozhodnete pro nějaký obraz, znamená, že s vámi rezonuje, že odráží také vaši osobnost. Přijde mi logické, že jsme si pořídili především díla od našich generačních souputníků – mají stejnou životní zkušenost a podobné vidění světa. Tím, že si doma vystavíte umění, dáváte najevo, kdo jste a kam patříte,“ říká Johanne. Navzdory její zálibě v osobitých artefaktech nevypadá prostor přesyceně. Dojem čistoty mu dodávají i bílá podlaha a stěny, které jej opticky sjednocují. Na bílém podkladě působí každý kousek jako unikát. „Pokud mám kolem sebe útulno a čisto, dodává mi to vnitřní klid. Příliš mnoho věcí mě stresuje, protože každá z nich musí být nějak ošetřována, musí se z ní utírat prach,“ vysvětluje Johanne. Ke svému spojení rodinného života a práce do jednoho domu říká: „Zbožňuji svoji práci, takže jsem ráda, že ji mohu propojit v jednom prostoru s rodinným životem. Můžu tak pracovat až sto hodin týdně, a přitom jsem vlastně stále doma s dětmi. Nevýhodou ale na druhou stranu je, že se od práce vlastně nikdy nedokážu osvobodit a najít si volný čas.“ Ateliér v přízemí domu má vysoká okna a prosklené dveře, na ostatních stěnách jsou velká zrcadla a filmové či divadelní plakáty, ze kterých Johanne čerpá inspiraci pro svoji tvorbu. Prostor působí jako vzdušný pavilon a má charisma elegantního tanečního sálu.