Rozhovor s Terezou Maxovou: Co prozradila o nové knize, a jak bude trávit letošní Vánoce?
Tereza Maxová je celosvětově proslulou a stále aktivní topmodelkou. Je také patronkou a zakladatelkou nadace, jejíž příběh se začal psát už v roce 1997, a to poté, co Tereza navštívila kojenecký ústav. Letos vychází její první časosběrná kniha, která čerpá z Terezy deníkových zápisů, jenž si po celou modelingovou kariéru vedla.
Terezo, jaký pro Vás byl rok 2021?
No, musím říct, že přesně takový, jaký jsem si přála. Nedávno jsem v Mexiku absolvovala duchovní pouť s donem Miguelem Ruizem, autorem knihy Čtyři dohody. Když jsme pak společně na Nový rok stáli na vrcholu pyramidy Slunce v Teotihuacánu a já měla možnost si něco přát, tak jsem zatoužila strávit více kvalitního času s rodinou. Netušila jsem, jak rychle se mi to kvůli lockdownu a pandemii splní.
Když Vás oslovil Albatros s nabídkou na sepsání vlastní knihy, jaké byly první pocity a jak jste se knihu rozhodla koncipovat?
Na začátku panovalo velké nadšení, protože jsem netušila, kolik je za tím práce a kolik času mi vezme oprášit všechny rodinné archívy. Společně se mnou knihu psala výborná novinářka Veronika Bednářová. Při našem prvním on-line setkaní, které proběhlo v rouškách, mi Veronika sdělila, že o módě a modelkách neví vůbec nic. Hned jsem zavětřila, že to bude ono. Když pak do týmu přišla ještě Zuzka Lednická ze Studia Najbrt se svojí kreativitou, tak bylo vše jasné. Nechtěla jsem vydat typickou autobiografii, ale spíše obrazovou knihu, takový klipovitý cestopis. Knížka tak v podstatě bude dárek nejen pro mě, ale především pro moje děti.
Vaše kniha vychází z deníkových zápisků a fotografií. Jaké to bylo je znovu po letech procházet?
Prošla jsem všechny své deníky, které jsem si za celou kariéru v modelingu psala, den po dni, deset let. Deníky jsem v podstatě od roku 2000 neotevřela. Vracet se do vzpomínek, někdy radostných, jindy bolestných, byla docela terapie. Jak se říká – papír snese všechno a já jsem si je psala, abych zahnala samotu a zachytila momenty, které jsem den co den prožívala. Jsou tam zaznamenány všechny cesty do zahraničí, veškerá práce, politická situace doby, všechny drby, vzestupy i pády a hlavně emoce. Občas je tam nějaká fotka, básnička, jízdenka nebo obal od čokolády. Prostě takový „rádio Jerevan“.
Co byste poradila svému dvacetiletému já na začátku kariéry?
Nezapomeň, kdo jsi a odkud pocházíš…. A neboj, bude to dobrý.
Kdybyste se nestala světově známou modelkou, jakou profesi byste chtěla dělat?
Jako úplně malá jsem chtěla být komunistkou na Národním výboru, protože jsem si myslela, že hodně vydělávají a málo pracují. Naštěstí, mě to brzo opustilo, ani se tím nikde moc nechlubím. A pak dle vzoru své tety Hany jsem se chtěla stát právničkou a dokonce mě i na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy přijali. Ale kdo ví, kde bych byla, kdybych v září roku 1989 nenastoupila do vlaku směr Paříž.
Kromě modelingu se také věnujete své nadaci, která poskytuje pomoc ohroženým dětem nebo sociálně slabším rodinám. Proč jste se rozhodla nadaci založit a na jaké překážky jste během začátků narážela?
Nadace vznikla v roce 1997 po návštěvě pražského kojeneckého ústavu, který jsem navštívila úplnou náhodou. Tehdy jsem nemohla jen tak odejít a tvářit se, že to, co jsem viděla, neexistuje. Během své kariéry jsem dostávala spoustu pozornosti, a tak jsem ji chtěla obrátit směrem k těm, na které se často zapomíná. Rozhodla jsem se pomoci dětem, protože trpí za nezodpovědnost dospělých a samy si pomoci nemohou. Pamatuji si začátky nadace, kdy jsme seděli v malé kanceláři v Kovu a toužili jsme změnit svět k lepšímu. Po 50 letech komunismu se teprve postupně obnovovala občanská společnost. Vznikaly různé neziskovky, ale neexistoval v té době zákon o nadacích. Neměli jsme historii filantropie, ani moc kde se inspirovat. Ale zároveň jsme fungovali s nadšením a na dobrovolnické bázi. Dnes jsme sice podstatně profesionálnější, ale stále se stejným nadšením vykrýváme bílá místa, na která stát nestačí nebo zapomíná.
Jak se vám podařilo vedle náročné kariéry vybalancovat čas pro rodinu?
Mám to štěstí, že se zapojuje celé příbuzenstvo a mám podporu babiček i partnera. Ne nadarmo se říká, že k výchově jednoho dítěte je třeba celá vesnice… a já mám děti tři.
V čem spatřujete kouzlo Vánoc, a jak budete trávit ty letošní?
Ať jsme, kde jsme, Vánoce slavíme po česku. To znamená 24. prosince u pěkně ozdobeného stromečku. Místo kapra máme řízky, ale bramborový salát a cukroví jsou dycinky podle rodinných receptů naší babičky. Letos budeme v Turecku, protože Burakovi rodiče už jsou starší, a chceme být pohromadě. A když se nám z moře podaří vytáhnout kapra, tak bude i kapr (smích).
Nadaci Terezy Maxové můžete podpořit i vy, a to nejen o Vánocích. Přispět můžete následujícím způsobem:
- Dárcovská SMS ve tvaru DMS TEREZADETEM 30, DMS TEREZADETEM 60
či DMS TEREZADETEM 90 na číslo 87 777- Cena DMS je 30, 60 nebo 90 Kč. Nadace obdrží 29, 59 nebo 89 Kč, které může použít na podporu svého poslání.
- Pravidelná podpora formou věnování libovolné částky na účet nadace. (2323232323/2700)
- Brigády a pracovní zkušenosti pro mladé lidi z dětských domovů.
- Zakoupení výrobků TERIBEAR na teribearshop.cz nebo darkyteribear.cz
- Staňte se fanouškem na FACEBOOKu a Twitteru
- Uvažujete o adopci či pěstounské péči a nevíte jak na to? Odpovědi naleznete na www.adopce.com
