Ráj bez trní

Když Stephanie a Maik Bergerovi objevili nedaleko Hamburku dům, do kterého se na první pohled zamilovali, mysleli, že si ho nemohou dovolit. Protože se původnímu majiteli zalíbila jejich jasná představa, jak bude jednou souznět s okolní přírodou, nakonec jim prý s úsměvem nabídl i nižší cenu. „Bylo to jako sen, kterému jsme nemohli uvěřit,“ vzpomínají dnes manželé. Netrvalo dlouho a pustili se do kompletní rekonstrukce. V cihlovém domě s vysokou štítovou střechou z roku 1938 bourali jen málo a s rozmyslem tak, aby zachovali vše původní, stylové. Odstraněním dvou stěn zvětšili obývací prostor s arkýřem z jedné strany o místnost s krbem a z druhé o prosklenou verandu s výhledem do zahrady. Dál už domu především vraceli jeho originální podobu.

Dnes mu tak znovu vládnou přírodní materiály, hlavně borovicové dřevo, ze kterého jsou deskové obklady stěn na chodbách i podlahy. Dřevěné parkety jen místy střídá cementová dlažba – v kuchyni je ještě původní, skládaná z červených a bílých obdélníků, a v koupelně už nová, ale s pečlivě vybraným ornamentálním vzorem 30. let. Je v patře, kam vede dřevěné, donedávna ještě nevzhledným linoleem pokryté schodiště. „Strhnout ho a vrátit dřevěným stupnicím matně hedvábný povrch dalo sice práci, ale stálo to za to,“ tvrdí Maik.

Přestože nejsou profesí designéři (Maik pracuje s počítači a Stephanie učí španělštinu), s celkovým pojetím interiéru si poradili skvěle. Je mixem různých stylů, v nichž se snoubí moderní se starým, historické s rustikálním i retrostylem 30. let. Manželé měli štěstí, že nejhezčí kusy nábytku zdědili. Starožitný skleník dominuje jídelnímu koutu, prádelník a pohodlné staré ušáky se sametovým potahem zdobí prostor s odpočinkovým sezením a stylové porcelánové nádobí dekoruje kuchyň s původní sestavou bíle natřených dřevěných úložných skříněk. Rustikální pelesti k manželské posteli objevil Maik náhodou v kůlně jedné z opuštěných horských chat. Toaletní stolek do pokoje starší dcery už ale Stephanie koupila v místním bazaru, stejně jako mnoho dalších doplňků v podobě svítidel, svícnů, zrcadel, přehozů nebo drobných dekorativních předmětů. Chytře je v interiéru zkombinovala třeba i s kusy nábytku z Ikea a někdy také s nábytkem, který sama navrhla. Pokojům dcer tak vévodí ‚její‘ postele s nebesy, u nichž zadní stěnu tvoří police na hračky a knihy. „Mám radost, když před spaním předčítají svým plyšákům,“ říká Stephanie.

Své nápady ale uplatnila především v dekorativním pojetí interiéru. Je nenucené a originální. Kam se člověk podívá, všude překvapuje hezké zátiší. Obdobně jako v textiliích, tak i v květinové výzdobě převládají stejné barvy – od bílé a krémové přes starorůžovou až k fialové, kterou místy akcentuje zelená, tmavě hnědá nebo modrá plocha. Příjemně romantická barevnost vyniká především v dokonale aranžovaných, přesto však přirozeně působících kyticích. Pro květy nemusí majitelka chodit daleko, stačí vyjít na zahradu. „Náš dům obklopuje dva a půl tisíce čtverečních metrů zeleného ráje s jabloněmi, třešněmi, rododendronovými a růžovými keři, šeříky, levandulí, hledíky a narcisy. Dokonce i houby nám tady rostou,“ říká nadšeně Stephanie. A dodává: „Nastěhovali jsme se před dvěma lety a já mám stále pocit, že kdykoli vejdu do zahrady, pokaždé objevím nové zákoutí, které mne překvapí svou přírodní krásou.“ Je proměnlivá stejně jako roční období.

V interiéru ale mají na rozdíl od zahrady květiny své místo i v zimě. Jak potvrzuje paní Stephanie, hezky usušená kytice růží a hortenzií má možná ještě zajímavější barevnost než čerstvě natrhaná. Pak už ji stačí jen vložit do venkovské vázy nebo džbánu a postavit na místo, kde vykouzlí krásné zátiší. Třeba i mezi dvě umyvadla v koupelně, pod zrcadlo na chodbě, na skříň v ložnici, před okno v jídelně a samozřejmě – na stůl v centru obývacího pokoje. Už proto, že právě květiny umějí vytvořit pravé kouzlo domova.