Petr Havlíček: "Jídlo se přeceňuje"

Všichni víme, že držet diety je chyba. Ale proč vlastně?
Když držíte redukční dietu, je to o tom, že naletíte emoci, ne realitě. Základem je, abyste se naučili jíst tak, že už pak nebudete potřebovat žádné diety. Další chyba je přílišné očekávání výsledku. A chyba je i doufání v to, že když dotyčná zhubne, tak se jí bude pak i víc dařit, bude šťastná a bude se mít víc ráda.

Mnoho lidí stále věří tomu, že když nebudou jíst, budou hubnout.
A budou. Tahle základní logika platí, alespoň na začátku, než se organismus začne přizpůsobovat. Když je někdo celoživotně zvyklý se přejídat a nikdy nesportoval, tak ve chvíli, kdy se příjem potravy drasticky sníží, váha poměrně rychle klesne. Jenže metabolismus se časem přizpůsobí nízkému příjmu a váha bude stagnovat nebo i mírně narůstat. Je to tím, že naše tělo je uzpůsobené přežívat, pro organismus je nízký energetický příjem stresová situace, snaží si udržet energetické zásoby. S nedostatkem energie se navíc pojí zvýšená únava, podrážděnost a nespokojenost.

Dnes je péče o tělo a zdravá výživa trend, o biopotraviny se zajímá čím dál víc lidí.
Pohybujeme se mezi extrémy. Část lidí absolutně nezajímá, co jí, a druhá si svou stravu a její složení extrémně hlídá. Dochází k zásadnímu zkreslení v tom, jak nahlížet na věc, lidé sice dbají na to, aby potraviny byly extrémně čisté, bio, bez chemie a aditiv, ale to zásadní, co ovlivňuje naše zdraví, jsou nutriční hodnoty. A těch si zas tolik nevšímají.

Navíc jsou tu vychvalované superpotraviny. Jednu chvíli všichni požívali chlorellu, pak zelený ječmen…
Teď je na výsluní açaí (zázračné exotické ovoce, pozn. red.). Všechno, co se o açaí říká, je pravda, ale nikdy nemáte záruku, že v produktu, který jste si koupili, je açaí zpracováno tak, aby se v něm zachovaly všechny blahodárné složky. Je to podobné, jako když se objevil karnitin, který může napomoci při hubnutí, vzbudilo to podobný rozruch. V Česku byla jedna firma, která tuto látku uvedla na trh ve špičkové kvalitě a smysluplném dávkování. Jenže spotřebitel si zapamatoval jen to, že po karnitinu se hubne. Denní dávka byla gram a za ten zákazník musel zaplatit, brzy se ale objevily jiné firmy, které nabízely karnitin levněji, byť šlo o výrazně nižší koncentraci. Využívá se neinformovanosti klienta, jen málokdo pátrá. Je to zvláštní – když si jdeme koupit televizi, tak si na internetu porovnáváme i sebemenší detail, ale u věcí, co přímo ovlivňují naše zdraví, jako právě u potravin, to neděláme. Je stále vidět, že sami sebe nedáváme na první místo.

A u jídla by se asi mělo začít, je to základ.
Víte, co si myslím? Že se u nás jídlo často příliš přeceňuje. Řešit jídlo je ta nejjednodušší cesta. Myslet si, že stačí kupovat zdravé věci, z nich si zdravě vařit, a všechno se díky tomu spraví… Ale tak to není, jde o jeden díl skládanky. Pokud chci být zdravý, musím se dobře stravovat, ale musím se i dostatečně hýbat, musím k tomu adekvátně odpočívat a k tomu být psychicky v pohodě. Pokud jednu z těchto věcí nemám, tak se začne hroutit i zbytek. Líný člověk si řekne, že nemá čas na to, aby denně sportoval, spal osm hodin, jednodušší řešení je sníst hrst zázračných bobulí. Jenže zdraví si nemůžete osahat, nevidíte ho, až když o něj přijdete, tak zjistíte, jakou mělo cenu.

Takže ani superpotraviny nepomohou?
Nepomohou. Myslet si, že když se nebudu hýbat, budu žít v permanentním stresu, jíst svinstvo a k tomu zobat zázračné bobule, že mi to v něčem pomůže, je nesmysl. Možná to trochu zlepší stav, ale nezlepší ho to tak, abych se cítil komfortně a výkonně. Třeba v případě açaí výrobci argumentují tím, že je to tradiční prostředek indiánů, který je drží v kondici. Ale ať se lidé podívají , jak indiáni žijí – přirozeně se stravují, jsou neustále v pohybu. A když se k tomu napijí açaí, tak logicky budou zdraví, protože mají všechno. Funguje to, ale jen komplet. Není možné něco tahle vyrvat.

Právě odpočinek a relax dost lidí v životě vynechává.
A tak se nejdřív sypou psychicky. A poté zdravotně. Ale každý člověk je schopen dělat změny, byť často až v okamžiku, kdy se dostane na dno. Přitom by stačilo, aby se každý choval eticky, slušně a s láskou nejen k ostatním, ale i ke svému tělu.

Co bychom tedy měli dělat, když budeme mluvit jen o jídle?
V první řadě bychom měli studovat na obalech podíl živin – bílkovin, tuků, sacharidů, množství energie a technologickou úpravu. Podle oficiálních údajů nás totiž to, co nadýcháme, co vyzařuje z počítačů,  nábytku,  plastů apod., zasahuje mnohem víc než aditiva v jídle. Takže řešit, zda budeme mít na stole všechno v biokvalitě, není úplně ta správná volba. Vždycky bychom si měli číst etikety a údaj o poměru živin, z čeho je potravina vyrobena, pokud je daná potravina v biokvalitě, je to určitá nadstavba.

Jenže ke čtení etiket na potravinách je občas nutný výkladový slovník. Nebo vysokoškolské vzdělání v potravinářském průmyslu.
Pokud se ve složení potravin neorientujete, vyplatí se hledat logo Vím, co jím, to řeší obsahy a poměry živin, jde o celosvětovou pečeť toho, že daná potravina neškodí zdraví. A pokud chcete vědět víc, je dobré zaměřit se na  zbožíznalství, abyste věděli, co u které potraviny máte hlídat. Třeba že u šunky je důležitý obsah čistých svalových bílkovin, tuku a obsah soli, u sýrů jde o obsah tuku a soli, u pečiva pak o obsah sacharidů a z toho obsah cukrů a pak obsah vlákniny a soli… A pokud se v tom zas tak orientovat nechcete, musíte nakupovat jednotlivé suroviny a z nich si vařit.

Ani to ale není úplně jednoduché, jednou se doporučuje mrkev konzumovat vařenou, protože jen tak poskytne dostatek vitaminů, jinde se zase nade vše staví čerstvé a co nejméně tepelné upravené potraviny.
Mnoho lidí má v hlavě zmatek, protože ať si na internetu vyhledáte jakoukoli potravinu, dostanete k ní rozsáhlé portfolio informací, které si mnohdy vzájemně odporují. Navíc se objevují i protichůdné informace z vědy a výzkumu, viz před lety kampaň „nejezte vejce, obsahují cholesterol.“ Jenže teď je vše jinak. Vejce totiž zdravému člověku neškodí, naopak obsahují zdravé omega-3 nenasycené mastné kyseliny. A netýká se to jen vajec, ale i másla, masa… V oblasti potravin tu panuje zmatek, co výživář, to názor a nějaký směr.

Čím to je?
Jde o velký byznys a ve chvíli, kdy jeden říká věci, které jsou všeobecně platné, logické, ale musí se nad nimi přemýšlet, tak nikdy nebude tak populární jako ten, kdo přijde s nějakou převratnou novinkou, například s metabolickou dietou. Bohužel, ve výživě se děje mnoho neseriózností, momentálně je třeba hodně moderní hubnutí související s genotypem. Lidé podobným názorům uvěří z jednoho prostého důvodu: všichni jsme přirozeně líní, a když nám někdo nabídne alternativu, která je méně pracná, slyšíme na to. Až v okamžiku, kdy si uděláme kolečko podobných (ne)zaručených zázraků, se možná vrátíme k prapočátku a selskému rozumu.

Tedy k čemu?
Nejlepší je samozřejmě mít jídelníček co nejpestřejší. A nevěřit tomu, že když všichni budeme pít třeba šťávu z granátových jablek, zajistíme si zdraví. Protože za pár měsíců bude zase in jiná záležitost.

Ženy svou postavu nejčastěji řeší v kritickém období. Třeba po porodu. Snaží se, co to jde, ale stejně nehubnou.
Často se chtějí co nejrychleji dostat na původní váhu, a to není dobře. V průběhu těhotenství si žena vytvoří určitou zásobu tuků na dobu kojení a ve chvíli, kdy porodí a začíná kojit, spálí kojením přibližně 500 kalorií denně – zhruba 250 kalorií si bere ze sebe a tu druhou polovinu by měla mít z jídla. To znamená, že v průběhu kojení by se měla stravovat lehce energeticky deficitně. V případě, že denně spálí 2500 kalorií, se doporučuje denní příjem 2200 či 2300 kalorií – pokud tohle dodrží, váha bude samovolně ubývat a do půl roku až jednoho roku bude na své původní váze.

To je ale ideál, znám ženy, co se na mateřské odbývají, sní za celý den třeba jen jednu housku a jablko.
Nestíhají, přehánějí to s dětmi a zapomínají na sebe. Někdy si maminky na mateřské neumějí či nemohou zorganizovat den a mateřství a péče o dítě je pro ně velký zásah. První, co se hroutí, je stravování. Jenže tím, že nemají energeticky a živinově dostačující stravu, nemá pak jejich mléko dostatečnou výživnou hodnotu, dítě má hlad a vyžaduje častější krmení ve dne v noci. Výsledkem je, že se žena nevyspí a je víc ve stresu, tudíž nemá chuť k jídlu, odbývá se, přenáší nervozitu na dítě, které pak vyžaduje čím dál víc pozornosti a z toho je nervózní i máma… A místo toho, aby během kojení hubla, je buď váhově stabilní, nebo přibírá.

To je nekonečný kolotoč. Jak to řešit?
Spokojená matka znamená spokojené dítě. Je důležité, aby se žena o sebe dokázala postarat, ženy si svou chybu často uvědomí, až když je pozdě, jsou totálně vyčerpané, s brečícím miminkem a  kily navíc. V ordinaci jsem několikrát zažil situaci, kdy žena končila s laktací kvůli tomu, že miminku mléko nestačilo, ale v okamžiku, kdy si upravila jídelníček, se znovu rozkojila a pak i pomalu hubla. Pro podobný typ žen to ovšem byl paradox, protože začaly znovu jíst