Robert Holý si musel urychleně najít nový podnájem. Vzal první byt, který viděl – vzhledem k jeho špatnému stavu bylo nízké nájemné. V rámci šetření jsme staré vybavení kuchyně jen natřeli barvami!
Kuchyň byla zařízena tak, jak to dřív bývalo – kromě linky a stolu je tu malá kredenc, pohovka i křeslo. „Rozhodl jsem se to tak nechat. Když si pozvu přátele, stejně se přirozeně shromáždíme u jídla,“ říká Robert. Vybavení však bylo v takovém stavu, že by ho snad každý vyhodil. Robert s naší designérkou Zuzanou Bernasovskou se rozhodli dát mu nový nátěr. „Všechno jsme přetřeli, jen židle jsem vyhodil,“ říká Robert. „Byly příšerně rozvrzané a neopravitelné. I kdybych je natřel, budou si tady vrzat dál. Barevnost jsem chtěl v šedých tónech a design v pánském stylu.“ Do toho se Zuzana pustila s radostí: „Užila jsem si, že mě nikdo nenutí do sladkých barevností. Je tu černá, šedá, zelenomodrá. Aby to nebylo studené, přidala jsem krvavě červenou na pohovce a nových židlích, a na jednu zeď jsem dala skořicově žlutou. Drsnější kontrasty se k Robertovi hodí.“ Barvila se i podlaha. „Našla jsem na trhu speciální vodě odolnou barvu na podlahu,“ říká Zuzana. „Okamžitě jsme se domluvili, že namalujeme něco na zem. Robertovi se nejvíc líbily centrální čtverce v antracitově šedé a bílé barvě.“ – „Vypadá to nádherně,“ raduje se Robert. „Vůbec není poznat, že je to jenom barva. Proměna je neuvěřitelná – když ti na staré šedivé ošklivé lino udělají barvou pruhy, máš pocit, že máš novou podlahu.
Kuchyň byla zařízena tak, jak to dřív bývalo – kromě linky a stolu je tu malá kredenc, pohovka i křeslo. „Rozhodl jsem se to tak nechat. Když si pozvu přátele, stejně se přirozeně shromáždíme u jídla,“ říká Robert. Vybavení však bylo v takovém stavu, že by ho snad každý vyhodil. Robert s naší designérkou Zuzanou Bernasovskou se rozhodli dát mu nový nátěr. „Všechno jsme přetřeli, jen židle jsem vyhodil,“ říká Robert. „Byly příšerně rozvrzané a neopravitelné. I kdybych je natřel, budou si tady vrzat dál. Barevnost jsem chtěl v šedých tónech a design v pánském stylu.“ Do toho se Zuzana pustila s radostí: „Užila jsem si, že mě nikdo nenutí do sladkých barevností. Je tu černá, šedá, zelenomodrá. Aby to nebylo studené, přidala jsem krvavě červenou na pohovce a nových židlích, a na jednu zeď jsem dala skořicově žlutou. Drsnější kontrasty se k Robertovi hodí.“ Barvila se i podlaha. „Našla jsem na trhu speciální vodě odolnou barvu na podlahu,“ říká Zuzana. „Okamžitě jsme se domluvili, že namalujeme něco na zem. Robertovi se nejvíc líbily centrální čtverce v antracitově šedé a bílé barvě.“ – „Vypadá to nádherně,“ raduje se Robert. „Vůbec není poznat, že je to jenom barva. Proměna je neuvěřitelná – když ti na staré šedivé ošklivé lino udělají barvou pruhy, máš pocit, že máš novou podlahu.“
Design v pánském stylu pokračoval pořízením plechových světel v industriálním stylu. „Vždycky, když jsem někde viděla staré reflektory z fabriky nebo podobná svítidla, bylo mi líto, že je nemůžu použít. Teprve teď jsem našla takového člověka,“ říká Zuzana. „Jsem ráda, že jsem natrefila na někoho, kdo netrpí konzervatismem a zábranami a v bláznivých nápadech mě vysloveně podporoval. I doplňky jsme našli netradiční – svícen, který vypadá jako ze železných šroubů, háčky na ceduli s nápisy, které jsou jako ze starého nádraží, polštář s motivem stařeny, která kouří doutník. Na zeď jsme umístili plakát Robertovy oblíbené punkové kapely Dead Kennedys.“
Designérka Zuzana Bernasovská: „Šťastná jsem z podlahy – ze šedého zašlého lina se nátěrem podařilo udělat zajímavou plochu, která vypadá jako nová a její dekor si můžete vymyslet sami. Barvy a barvení jsem si v tomto pokoji opravdu užila, a pánský styl k tomu. Kombinace grafického řešení barevnosti a starého industriálního nábytku je zajímavá i zábavná.“
Robert Holý: „Bavilo mě hledat možnosti, jak dát starým věcem novou podobu, a pak to vlastníma rukama realizovat. Věděl jsem, jaké chci barvy, ale teprve Zuzana dokázala říct, jak je rozložíme. Nadšený jsem ze světel v technickém stylu – jedno je nové, další už použitá, stropní je z nějaké továrny. K tomu třeba hodiny jako z nádraží – byt může mít prvky z veřejného prostoru, dodá vám to pocit spojení se světem.“
