Horská bouda

Cortina d’Ampezzo, uhnízděná na dně hlubokého údolí ve stínu impozantních vrcholků italských Dolomitů, se stala oblíbeným lyžařským a sportovním střediskem od té doby, co roku 1956 hostila zimní olympijské hry. Jako vyhledávaná prázdninová destinace tak v šedesátých letech minulého století zažila nebývalý boom výstavby soukromých chat a hotelů pro turisty. V důsledku toho musely být v Cortině zavedeny na Itálii jinak nebývale přísné regule, které měly zaručit, že nové stavby zapadnou do architektonického rázu místních budov a nebudou narušovat charakter alpské krajiny.

Pohled do nově přestavěného interiéru jedné z místních chat dokazuje, že tato strategie byla správná a nikterak neomezila kvalitu designu ani pohodlí bydlení. Exteriér budovy prošel pečlivou restaurací a modernizací původního stavu.

K úpravám chaty byl přizván italský architekt a interiérový designér Claudio Manni. Ten má pověst architekta, který se specializuje především na komerčními prostory – navrhuje interiéry módních obchodů, showroomů a restaurací. V roce 2008 však rozšířil své portfolio také o rezidenční objekty. Je autorem dvou vil na Sardinii, realizoval dvě privátní zakázky v Itálii a ve Francii, ale Cortina byla první chatou v jeho kariéře.

Proč architekt raději nepostavil zcela nový objekt, ale vyšel ze stávající stavby? Vtělit rozlehlý obytný prostor otevřený prosklenou stěnou do nádherné krajiny ve starém domě bylo pro Manniho velkou výzvou. Majitel požadoval komfort a kvalitu stejně jako kreativní pojetí interiéru. Unikátní přestavba dovoluje dům využívat nejen v zimě, ale po celý rok.

Manni si nepotrpí na extravagantní výstřelky a designové naschvály. Jeho cílem je, aby dům byl útulný a praktický do posledního detailu. Jeho styl je založen na promyšlené barevnosti a materiálových strukturách. Východiskem interiéru chaty v Dolomitech se stala teple zbarvená podlaha z dubových prken. Dominantou celého prostoru je prosklená stěna, která se táhne od rohu k rohu a od podlahy ke stropu v přízemí budovy, kde je umístěna kuchyň, jídelna a společenská místnost. Odtud se nabízí úchvatný pohled na horskou scenerii italských Dolomitů. Osvětlení v místnostech je nastaveno na nízkou hladinu, která vytváří intimní prostředí a dává prostor dennímu světlu, jemuž nebrání žádné závěsy.

Poznávacím znamením architektova stylu je důraz kladený na přírodní materiály – dřevo, kov a přírodní textilie. Interiér vytvořil z kombinace historických a současných kusů nábytku. Rustikální a přehnaně zdobné prvky tu ale nenajdete.