Dětský pokoj pro malé i velké

V čem byl problém

Pokoj vůbec nefungoval jako pokojíček pro dítě. Dvouletý Otík v něm jen spával a hrát si chodil do jiné místnosti, protože nebylo kam uložit hračky. Zároveň zde bylo třeba vytvořit pohodlné zázemí pro babičky, když přijedou na návštěvu. Do pokoje tedy musely přijít nové dvě postele a úložné prostory, navíc potřeboval rozveselit barvami.

Naše řešení

Radka do pokoje pořídila postele z Ikea, ale protože byly černé, přetřela je na bílou barvu, která pokoj nezatěžuje a projasní ho. Úložný prostor vyřešila šatní skříní z bazaru, které stačilo dát nový nátěr, a dřevěnými bedýnkami na hračky. Ty jsou umístěné pod postelí, odkud si je Otík může kdykoli vzít a zase uklidit. Pokoj se projasnil žlutými závěsy a zateplil kobercem a tapetou.

Nákupní košík

Proměna

Nábytek 9588 Kč
Koberec 5242 Kč
Textil 4692 Kč

Celkem 19 522 Kč

Doplňky

Celkem 4500 Kč

Proměna + Doplňky

Celkem 24 022 Kč

PŘED a PO

Do krásného prostorného bytu v Praze-Holešovicích se Radka Vyplašilová s rodinou nastěhovala před dvěma lety. Protože má vystudovanou scénografii a interiérový design, neměla žádný problém se zařizováním. „Nemám ráda přeplácanost a příliš mnoho nábytku. S přítelem jsme byt vybavili tak, aby byl maximálně funkční, ale aby zároveň dýchal. Navíc jsou zde malá okna, a kdyby tady bylo hodně nábytku, byli bychom tu jako v kobce,“ říká Radka. Jediným zádrhelem byl dětský pokoj pro dvouletého Otíka. Své dětské postýlce už odrostl, a tak bylo třeba koupit postel pro velkého kluka a zároveň mu vytvořit prostředí, kde si bude moci bezpečně hrát.

PŘED a PO

Souběžně s tím Radka hledala způsob, jak by mohla pokojík zařídit tak, aby tu mohly přespávat mimopražské babičky, které do té doby spaly na matracích. S přítelem tedy pořídili dvě postele – jednu pro syna, druhou pro návštěvu. Výhodou těchto postelí je, že se dají složit jako palanda, takže až bude Otík chodit do školy, bude tu dost místa i na psací stůl. Aby pokoj nepůsobil studeně, jednu stěnu polepili tapetou. „Kdysi tu byl kuchyňský kout, na nějž předchozí majitel bytu použil voskový nátěr, který vůbec nešel přetřít. Tapeta byla tedy jediným řešením. „V jednom starém atlasu zvířat jsem našla krásnou ilustraci ptáčků, kterou jsme pak nechali vytisknout na tapetový papír. Myslím, že sem skvěle zapadla, a Otíkovi se moc líbí,“ pochvaluje si Radka.