Chcete jíst lépe? Zapomeňte na svou vůli a zamyslete se, kde jíte!

Brian Wansink pracoval jako profesor na Wharton University, když náhodou učinil objev, který nasměroval celou jeho budoucí kariéru. Se studenty tehdy prováděli výzkum různých balení rychlého občerstvení v kině – respektive jestli lidé sní víc, když si koupí větší, nebo víc menších. A zjistili, že lidé skutečně snědí víc, pokud například jedí z jednoho velkého sáčku, než když mají k dispozici čtyři, které ovšem dohromady tvoří stejnou kalorickou bombu. Podtrženo sečteno, když si koupíte víc menších balení, zaplatíte víc, ale sníte méně, což je skvělý trik pro prodejce, ale také výchozí myšlenka, která profesora Wansinka navedla na další zkoumání.

 

Od té doby uběhlo dvacet let a Brian Wansink, který nyní působí jako profesor aplikované ekonomie a managementu na Cornellské univerzitě, již na téma chování při stravování podnikl na 1200 výzkumů. A o svých výsledcích dokonce napsal knihu, která napovídá, na co přišel – Slim by Design (Štíhlý díky designu). Profesor Wansink mimo jiné zjistil, že denně učiníme mnohem víc rozhodnutí týkající se jídla, než si vůbec stíháme uvědomit – klidně i dvě stě. Nerozhodujeme se pouze, jestli si k snídani dáme cereálie, nebo vajíčka, ale také případně jaké cereálie a tak dále.

 

Na první dojem se zdá, že tato rozhodnutí souvisí s našimi osobními preferencemi a cíli, Brian Wasniak má ovšem jiný názor. „Většina lidí si myslí, že mají své stravovací zvyky a dietní plány pod kontrolou.“ On sám však přišel na to, že navzdory nejrůznějším předsevzetím jídlo vůlí příliš kontrolovat nedokážeme. „Máme tendenci jíst víc očima než poslouchat naše břicho. Navíc náš žaludek nám ukazuje jen přibližně, kolik jsme toho snědli.“ Na základě výsledků svých studií dal dohromady pět „katalyzátorů“, které mají větší podíl na tom, jak jíme a kolik toho sníme, než náš vlastní úsudek. Dobrá zpráva je, že tyto vnější katalyzátory můžeme sami ovlivnit.

 

 

Už jste asi slyšela radu, abyste jedla spíše z menších talířů, protože sníte méně. Ano, ta pochází od profesora Wansinka. I když jde o pouhý optický klam, funguje to. Dokonce i profesionální barmani nalijí víc alkoholu do krátkých širokých sklenic, než do vysoké útlé sklínky.

 

Podobně, jako nás může klamat velikost talíře, mohou i barvy. V jedné studii se zjistilo, že lidé, kteří si dopřávali těstoviny se smetanovou omáčkou z bílého talíře, snědli o 22 % víc než lidé, kteří měli na stejném talíři červenou omáčku. Jinými slovy, čím podobnější barva talíře a jídla, tím větší pravděpodobnost, že sníte víc.

 

Jednoduše řečeno, čím víc jídla vidíme, řím víc sníme – například z průhledných plasotvých sáčků sníme víc bonbónů než z neprůhledných. Wansink mimo jiné fotografovat kuchyně dvou stovek amerických žen a zjistil, že ty, které měly doma potraviny vyskládané v průhledných dózách na policích, vážily v průměru víc. Ale tahle skutečnost se dá využít i jinak – máte problém, že rodina jí málo ovoce a zeleniny? Dejte jim je rovnou pod nos.

 

To je podobné předchozímu bodu – čím dostupnější jídlo je, tím víc ho sníme. Vezměte si třeba restaurace, kde po zaplacení paušální částky můžete sníst tolik, kolik zvládnete. Nebo bufety s rychlým občerstvením – ve studii, která zkoumala 213 strávníků, se zjistilo, že víc snědli ti, kteří seděli blíž a čelem k pultu s jídlem než ti, kteří seděli zády a ve vzdálenější části restaurace. Pamatujte na to, až si příště budete hledat místo k sezení v nějakém fast foodu.

 

A konečně velmi záleží i na prostředí, ve kterém jíme – jestli máme na jídelním stole uklizeno, anebo na něm trůní i počítač, jestli nám k tomu hraje televize… popřípadě na stylu restaurace, kde se stravujeme. Wansink a jeho kolega při jednom z pokusů proměnili polovinu fast food bufetu v luxusní restauraci – přidali ubrusy, ztlumily světla, pustili pomalejší hudbu. Asi už tušíte, že hosté v této části jedli méně, pomaleji a s větším uspokojením.

 

„Málokdo věří, že by prostředí mohlo mít nad námi takovou moc. Všichni si myslí, že jsme chytřejší než taliř před námi. Přitom je jednodušší zhubnout díky designu, než vůlí. Když už jednou vyladíte prostředí, ve kterém jíte, nebo si začnete vybírat jiné restaurace, pravděpodobnost, že sklouznete zpátky ke svým zlozvykům, je mnohem menší, než když se budete při každém jídle jen vůlí snažit, abyste nesnědli víc,“ uzavírá profesor Wansink.