Není samota jako samota
V první řadě je důležité vysvětlit, že samota má mnoho podob. Nikdo netouží po samotě, která je důsledkem nulového kontaktu s rodinou, odříznutím od světa a prázdným telefonním seznamem. Opačným typem samoty je ale aloneliness, tedy vědomé, a především chvilkové osamocení od ostatních členů jedné domácnosti.
Termín aloneliness definoval psycholog Robert Coplan, který na základě několika studií určil rozdíl mezi anglickými pojmy loneliness a aloneliness. Psycholog poukazuje na to, že loneliness je nucená izolace, naproti tomu aloneliness si volíme sami, a to kvůli tomu, že se cítíme podrážděně nebo unaveně z nepřetržitého kontaktu s lidmi.
Možná jste už v době předkoronavirové pocítili, že potřebujete chvilku klidu a samoty. Ať už jste pozvali sami sebe do kina, na večeři nebo do baru, pravděpodobně jste se setkali s nepříjemnými pohledy kolemjdoucích, kteří zkoumali, proč nemáte doprovod. Ve společnosti totiž stále převládá názor, že samota je něco špatného, zlého či politováníhodného. Pravdou ale zůstává, že pokud si samotu čas od času naordinujete, můžete se těšit pouze z příjemných benefitů, které přináší.
Kromě zmiňovaného odpočinku pocítíte, že jste napojení na své tělo a myšlenky. O samotě si lépe rozmyslíte těžká rozhodnutí, a zároveň pochopíte, proč jste v posledních týdnech jednali tak či onak. Jistě vás překvapí, kolik toho o sobě zjistíte právě v okamžiku, kdy nebudete mít kolem sebe partnera nebo potomky.