„Když žena nemůže otěhotnět, cítí selhání,“ říkají zakladatelky projektu Indiánky

Co vás vedlo k vytvoření projektu Indiánky?

Psal se rok 2019, my měly čerstvě diagnostikované PCOS (syndrom polycystických vaječníků) a v českém prostředí neexistoval ani jeden projekt na osvětu neplodnosti, PCOS či endometriózy. A tak jsme si ho založily samy. Protože kdyby něco takového existovalo už před lety, když jsme byly v pubertě, naše životy mohly být o něco lepší. Chyběly zde relevantní informace, propojení s dobrými lékaři, možnost se na někoho obrátit a nepřipadat si na tuto výzvu sama.

Proč si myslíte, že se ve společnosti o neplodnosti příliš nemluví?

Poté, co jsme naši neplodnost doslova „vykřičely do světa“, už se v naší sociální bublině o neplodnosti velmi otevřeně mluví, z čehož máme obrovskou radost. Určitě stále najdeme páry, které se stydí o tématu mluvit a je to pro ně intimní, což je naprosto v pořádku. Z velké části to dělá naše kultura, diskurz, rodina. Učí nás, že žena na rozdíl od muže může rodit děti, a když to nejde, ženy často cítí osobní selhání.

Jak ženám s neplodností pomáháte vy – Indiánky?

Postupně - začaly jsme vyprávět svůj příběh a udělaly osvětu v médiích, dále propojujeme ženy s odborníky, tvoříme komunitu, pořádáme podpůrná setkání s psychologem, přednášky s gynekology, ukazujeme všechny možné cesty k početí a v neposlední řadě se také snažíme přinášet pomocnou ruku i v podobě samotných řešení.

Jaký je největší mýtus spojovaný s neplodností?

Mýtů je mnoho a nelze vybrat jednoznačně ten největší. To, že se neplodnost týká především žen, už je dost vyvrácený mýtus. Dále představa, že neplodnost vyřeší odjezd na dovolenou, což není vyloučené, ale každý jsme přece jen jiný. U PCOS považujeme za největší mýtus to, že si ženu představujeme s nadváhou a mužským vzezřením, což dnes již rozhodně neplatí. A u endometriózy zase bagatelizace opravdu bolestivé menstruace.

Proč si vlastně říkáte Indiánky?

Název Indiánky vyplynul z několika věcí. Na začátku projektu jsme se shodly na pozitivním a osvětovém přístupu, nechtěly jsme totiž zastrašovat, a potřebovaly jsme tak vymyslet název s notnou dávkou naděje a elementu women power, která nakonec vše zvládne, i když jí občas život přichystá výzvu. A pro to se Indiánky skvěle hodí. Navíc byla i volná doména. (smích)

Setkáváte se s pozitivními příběhy žen, které i přes PCOS otěhotněly?

Každý příběh, který slyšíme, je opravdu nakonec pozitivní, jen si na něj musíme občas počkat. Ať už se vyřeší přírodní cestou, asistovanou reprodukcí, nebo adopcí. Nutné je také říci, že ne všechny ženy chtějí hned otěhotnět, ale řeší například příznaky PCOS či endometriózy, amenoreu, sebevědomí, bolestivou menstruaci... Neplodnost je mnohovrstevnatá výzva a málokdo si její mnohovrstevnatost uvědomuje.

Co vás v rámci projektu dalšího čeká? Jakým směrem ho chcete rozvíjet?

Projekt roste každým rokem a my s ním, snažíme se reagovat na potřeby žen - nesuplujeme lékaře, ale propojujeme je se specialisty a tvoříme komunitu, ve které se ženy o neplodnosti nemusí stydět mluvit. Rády bychom, aby setkání podpůrné skupiny pod vedením psychologů fungovaly na pravidelné bázi. Dále chceme pokračovat v osvětě a v neposlední řadě přinášet další moderní řešení v podobě produktů na podporu početí.