Zmiňoval jste, že nejste exhibicionista. V jednom rozhovoru jste se dokonce označil za hrajícího introverta. Co to znamená?
Nechci se dávat do kategorie herců, nemám žádné herecké vzdělání ani trénink, ale tím, že vystupuju na televizní obrazovce, tak ať chci nebo ne, jsem hrající cukrář. Během příprav první řady Peče celá země jsem zjistil, že kamera z vás vytáhne velké množství energie. I když můžu na lidi působit různě, jsem velmi citlivý člověk, který tohle všechno silně vnímá. Po natáčecím dnu jsem se cítil jako horník po šichtě. Na kameru to vypadá, že všechny rozveseluju, rozdávám rady a zkušenosti, ale ty baterie potom potřebuji dobít. A jsou různé způsoby dobíjení, takové ty přirozené – jako jít a načerpat energii na zahradě, ze sluníčka nebo třeba při práci s hlínou. Nebo zrychlené, kam řadím různé návykové látky, které vám ale energii dodají jenom naoko. Touhle cestou proto nejdu, potřebuji energii načerpat přirozeným způsobem, abych zase mohl mezi lidi.
Když nemáte dost energie, sáhnete třeba po čokoládě?
Vůbec ne, nepotřebuji se dopovat. Čokoláda je přesně ten rychlý zdroj energie, o který nestojím. Nenechávám se zahnat do kouta v tom smyslu, že jsem na takovém dnu, abych se nastartoval a přežil jenom díky kousku čokolády. Snažím si hlídat život, výdej energie a hodně s tím souvisí i to, kým se obklopuji a v jakém prostředí se nacházím. A já si dlouhodobě dal za cíl dělat hezké věci s přesahem, které „nakrmí“ rodinu, přátele i další lidi okolo mě pozitivnem. Nejsem sluníčkář, ale zároveň si nemyslím, že bychom měli trávit život tím, že budeme dělat věci, které nás nebaví.
Zmínil jste, že záleží na tom, kým se člověk obklopuje. Dokonce se uvádí, že jsme průměrem pěti lidí, s nimiž trávíme nejvíce času.
Ano, bez diskuze. Ono to ale funguje i z druhé strany. Přitahujeme takové lidi, jací sami jsme. Je to jako magnet. A jednou za čas musíme ve svém okolí udělat čistku. Ne ve smyslu, že teď chci všem ublížit, abych tady mohl kralovat sám. Mě nebaví být sám, žiju pro lidi, kamarády a rodinu. Ale bohužel jednoho krásného dne se probudíte a zjistíte, že lidi, které jste ještě před pár týdny považovali za nejbližší, vás začali vysávat jako upíři. Tohle uvědomění je hodně bolestivé.
Předpokládám, že mluvíte z vlastní zkušenosti.
Jestli mám za sebou nějakou fyzickou bolest, tak tu, když jsem se loučil s někým, o kom jsem byl přesvědčen, že je to moje pravá ruka, že je to eso a že spolu můžeme spoustu věcí dokázat. Když jsem zjistil, že je to právě naopak, byl jsem měsíc na dně. Těžko se o tom mluví, zklamání je obrovské.