Holka z Východu v západním světě: Ne úplně hříšný Amsterdam

Jo, Amsterdam. To je to místo, co o něm zpívají Peter Bjorn and John, Jacques Brel a kam se jezdí zhulit a kalit, to mega party město. Já nevím. Byla jsem tam ve čtvrtek a v  jednu už hospody zavíraly, v  coffee shopech slyšíte hlavně angličtinu a vidíte debilní zhulené obličeje cizinců a celé město je poměrně klidné a hezké, žádná sodoma gomora a největší party života. 

I když spousta chlápků tohle za svou party života považuje. Nejdřív si dají brko a pak jdou v  hloučku do Red light districtu dívat se na polonahaté holky. Aby si dodali kuráž, pořvávají na sebe hlubokým hlasem, roztahují hrudník a velký pupek. Před strip klubem za šedesát eur pak postávají třicet minut, protože se jako třináctiletí kluci nemůžou rozhodnout, jestli si ten pornáč půjdou do trafiky koupit a kdo ho z  nich koupí. No a pak si koupí žampionovou pizzu a kebab v  jednom z  bočních bister, zatímco mají otravné kecy, a vy obdivujete trpělivost snědých prodavačů.

K  vidění je tu dost holek. Hubených, tlustých, černých, bílých, hezkých a hnusných, spousta z  nich ale spojuje momentální trend – brýle s  tlustýma obroučkama. Jedna se tak opírá o okno a natřásá prsama, dělá Hubba Bubba bubliny, mrká na chlapy, a když se nějaký zastaví a dívá, tak mu otevře dveře a láká ho dovnitř. Jiná zase sedí na židli, svačí sendvič a vedle sebe má na zemi bílou čivavu. Jeden chlápek pak naproti vychází ze dveří, je vysmátý a zrzka v  červených podvazkách taky. Přes ulici se pak asi pětadvacetiletý kluk rozmýšlí, jestli jít dovnitř, diskutuje s  holčinou, až mu srandu z  ničeho nic vyfoukne drobný Asiat, co rozhodně vstoupí do dveří a kluka odstrčí, kluk si tak jde zahanbeně dát ještě jedno brko. 

Je to zvrácené, špatné i nějak přitahující, ale říká se, že jsou tady lehké holky víc v  bezpečí, víc pod kontrolou, okolo jsou sekuriťáci a spousta lidí. Neříkám, že to schvaluju, nicméně si myslím, že prostitutka v  New Yorku se má asi hůř. Ono to má Nizozemí vlastně zařízené celkem chytře. Pro spoustu lidí je to země, kde se může hulit a kde je zábava s  lehkýma holkama legální, ono nicméně jde hodně o to, že pak za tohle mecheche můžete vybírat daně a mít tak trochu věci pod kontrolou. Na jedné straně tady asi určitá svobodomyslnost je, na druhé je tady však chytrá ekonomika, co ročně krásně vydělává na turistech, co se jedou zhulit do Amstru.

Coffee shopy se tady různí, najdete útulné, ale taky totální díry. Někde si můžete z  lístku vybrat, jestli chcete něco na povzbuzení, něco relaxačního nebo se taky můžete zeptat, co je zrovna dobrého na pultu. Trávu si pak můžete vzít sebou nebo vám jointa ubalí přímo, někdy mají taky předpřipravené nic moc jointy pro turisty, kteří začínají větou „já nejsem moc zvyklý a chtěl bych něco light“.

Když pominu noční život, přes den můžete za deset eur podniknout plavbu po kanálech a projet si tak celý Amsterdam, vidět muzeum Van Gogha a Rijksmuseum, kde najdete slavnou Noční hlídku od Rembrandta. Tahle dvě muzea se nacházejí na travnatém a odpočinkovém Museumplein, kde narazíte i na onen mytický nápis „I amsterdam“. Tam si můžete u jednoho písmena vydobýt své místo a pak se na Facebooku pochlubit fotkou, kde vedle vás sedí a stojí dalších sto cool tvářících se lidí a dalších sto naštvaně čeká, až vypadnete. Nejsem si jistá, jestli stojí místní sexmuzeum za návštěvu, řekla bych, že v  Praze máme lepší, na druhou stranu modely dobových nevěstinců a samotných prostitutek a pasáků by mohly dost klidně konkurovat domu hrůzy. 

Mě si z  místních turistických atrakcí nejvíc získalo muzeum Anny Frankové. Do  zadního traktu domu, ve kterém se Anna se svými rodiči a přáteli skrývala před fašisty, se dostanete skrze knihovnu, která se otevírá jako dveře a stále jsou v  ní původní knihy a dokumenty. Já měla to štěstí, že jsem si místnosti, kde dva roky tohle židovské děvče žilo, prošla téměř sama o půl deváté večer. Původní kuchyně nebo obrázky hollywoodských hereček nalepených na stěně v  Annině pokoji tak měly dost hutnou atmosféru. Jelikož můžete čekat dvě nebo tři hodiny ve frontě, chytré je koupit si lístky předem on-line. 

Za návštěvu pak stojí taky bleší trh a přilehlé secondhandy na Waterlooplein, amsterdamskou pohodu pak silně pocítíte na venkovní zahrádce u kanálu. Tam si můžete po té divoké životní kalbě dát s  kámoškou vyprošťovací pivo a pozdravit ony osvícené ředitele táborů.