MOJE RÁNO: Fotografka a majitelka obchodu HNST.LY Bára Perglová

 

Jsem velký nepřítel vstávání. Obzvášť za těch chladných rán, kdy by člověk po zazvonění budíku nejraději strčil nos zpátky pod deku a dělal, že svět tam venku neexistuje a jediné, co zbylo, je několik vrstev pěnové matrace a duchna nacpaná husím peřím. 

 

Už několik let se snažím najít způsob, jak si vstávání zpříjemnit a používám aplikaci, která by mě měla vzbudit v čas, který je pro moje tělo nejpříjemnější. Zjišťuji, že pro moje tělo není příjemný žádný čas, i když se mi aplikace snaží tvrdit něco jiného. Obvykle mám budík nastavený na 6:40, vždy s naivní představou, že další den už se mi poštěstí vyskočit jako ranní ptáče a stihnout toho za den o něco víc. Co pět minut mi pak můj budík připomíná, že ten velký svět už čeká, ovšem já si zatřesením telefonu získám dalších pár minut slastného tepla ve svém světě o rozměru 180x200 cm, který mi k momentálnímu štěstí stačí. 

 

Když se úspěšně protřesu až do osmé, lehnu si na záda, zamžourám očima do světla v ložnici a přemítám, co všechno mě ten den nemine. Představím si sama sebe ve svém obchodě, jak trávím čas s milými zákazníky, balím objednávky, vymýšlím nápady pro HNST.LY a v tu chvíli si říkám, že stojí za to vstát a vrhnout se s chutí do nového krásného dne. 

 

 

Ráno začínám horkou sprchou a mytím vlasů. To je můj každodenní rituál už přes deset let, protože jsem svou jemnou kštici rozmazlila natolik, že mi mytí v delším intervalu nedovolí. Zatímco mi froté turban odsává z mokrých vlasů přebytečnou vlhkost, oddávám se čištění zubů a při tom chodím po bytě nebo se dívám z okna do té doby, než mi pěna ze zubů pasty nezačne kapat na bosé nohy. Pak zuřivě kartáčuji neposedné pramínky, foukám je s hlavou dolů až do sucha a pak krotím neposednou hřívu znovu hřebenem a gumičkou, takovou, která vypadá jako byste ji vytáhli z loňského kalendáře. Nemůžu opustit koupelnu, dokud si nevetřu do tváří trochu pleťového oleje a když nesnídám doma, ještě trochu minerálního pudru, řasenky a je vymalováno. 

 

 

Když mám ale dost času a doma posnídám, dám si jednu z kaší Nominal a bohatě ji ozdobím čerstvým ovocem, sušeným ovocem, oříšky, semínky, medem a sirupem. Vzhledem k tomu, že poslední dobou moc nenakupuji, omezím se už jen na lněná semínka, jejichž balení je snad bezedné. Ještě stále v županu si tak hovím s miskou kaše ve svém křesle, zapíjím to studeným mlékem a snažím se nepřemýšlet o práci ani o ničem jiném a spíš si jen tak užít pěkné ráno a tu dobrou snídani. Mám-li o víkendu návštěvu, udělám lívanečky a snídani si užíváme ve dvou. Moje rána provází většinou hudba, nic konkrétního, jen náhodné playlisty na Deezeru, příhodně nazvané jako Morning chill nebo Prosluněné probuzení. Což se hodí, když je venku počasí, že by psa ven nevyhnal. 

 

 

Moje rána v průběhu let vypadají stále velmi podobně, snad jen kromě skladby snídaně, která se přesunula z pečiva a levné paštiky na něco, co by mi nemělo tolik huntovat zažívání. Trochu jsem za poslední roky přehodnotila životní postoj a největší rozdíl spatřuji v tom, že konečně mám ze vstávání radost, když vím, že budu dělat něco, co mi dává smysl. Protože není nic horšího než vstávat s tím, že se netěšíte do práce nebo máte pocit, že vás ten den nic hezkého nečeká, ani co se maličkostí týče. A i kdyby to pro mě měl ten den být jen indiánek z cukrárny U Veletrhů, stojí mi to za to.

 

 

Stylistka, blogerka, fotografka. Vášnivá cestovatelka, jež při svých cestách objevovala šikovné lidi, kteří vyrábějí poctivé produkty. Jak jich přibývalo, rozhodla se pro ně vytvořit velkou prodejní platformu a založila e-shop HNST.LY. Před pár týdny otevřela i kamenný obchod, kde jsou jen produkty vyrobené s láskou.