Linda Bartošová: Vždycky jsem měla svoji hlavu

Nalákáte mě, proč se vypravit do Vraclavi, vesnice vašeho dětství?

Máme tam krásný barokní kostel sv. Mikuláše, v kašně u něj je léčivá voda. Jezdí k ní zájezdové autobusy, lidé si ji nabírají do petek. Je tam i krásná příroda. Ale mým druhým domovem je Vysoké Mýto, město asi pět kilometrů od Vraclavi. Žili jsme v něm do mých šesti let.

Mají děti na venkově svobodnější dětství?

Volnost jsem měla velikou, rodiče nás se sestrou úzkostlivě nehlídali. Přitom v pubertě jsem toužila být pražské dítě, které má všechny benefity velkoměsta na dosah. Že to nemusí být terno, mi došlo až v dospělosti. Stejně tak jsem ráda, že jsem zažila dospívání bez sociálních sítí.

Vnímám to úplně stejně.

Facebook jsem si zařizovala skoro poslední ve třídě, bylo mi osmnáct, Instagram mám od dvaceti. Vyrůstala jsem na fyzických kontaktech, na knihách. Jako dospělá jsem dokázala chápat i negativa sociálních sítí. Když na nich vidím fotku, vím, že prošla sérií úprav, ale ty dospívající holky to berou jako skutečný odraz reality.

Novinařina byla vaše vysněné povolání odmala?

To ne. V deseti jsem snila o cukrářce, pak jsem chtěla být zpěvačka…

Prorazila byste?

Asi ne. Zpívala jsem ve sboru, miluju hudbu, vnímám ji, ale můj pěvecký talent je průměrný.

Vraťme se k té novinařině.

Vždycky jsem ráda četla. Bavilo mě psaní, zajímalo mě, co se děje. I angličtina mi šla jednoduše, oproti všem těm technickým předmětům. Na gymnáziu jsem si vysnila žurnalistiku v Praze. Tenkrát se na ni hlásilo kolem 800 lidí, brali 60.

Ještě před vysokou jste se zúčastnila soutěže Miss, v roce 2012 jste v ní skončila druhá. To byl váš další dětský sen?

Lhala bych, že jsem v pubertě občas někam neposlala své fotky. Ale nebyla jsem modelka a v osmnácti už jsem měla jiné sny. Celé to vzniklo tak, že mě z redakce Pardubického deníku, kde jsem byla na praxi, poslali udělat rozhovory na casting České Miss. Tam si mě všimli organizátoři a začali mě přemlouvat, ať se přihlásím. Nechtělo se mi, ale všichni kolem mě hecovali, ať to zkusím, že nemůžu nic ztratit. Nebyl nikdo, kdo by mi řekl: „Tohle nedělej, jestli chceš být respektovaná novinářka.“

Bavil vás ten missí život?

Asi dva měsíce. Pak jsem hodně rebelovala vůči povinnostem. Měla jsem vždycky svoji hlavu, to se projevilo i tenkrát. Jako jedna z miss objíždíte bezobsažné akce, jedna jako druhá. V květnu jsem se umístila na České Miss, na podzim nastoupila na žurnalistiku a začala se vymlouvat, že...

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V DUBNOVÉ MARIANNE.

Aktuální číslo Marianne v digitální podobě koupíte ZDE

Předplatné Marianne nebo jednotlivá čísla s poštovným zdarma pořídíte ZDE.