Pokoj v prvorepublikové vile zel prázdnotou, tedy vyjma věcí, které sem majitelé odkládali. Designérka Romana Vyhnánková přišla s nápadem, jak je elegantně schovat, a pomocí pohovky, křesla i doplňků místnost hezky zútulnila.
Dům ve vesničce na severu Moravy se stavěl v letech 1929 až 1931 a na jeho základech i vnitřním vybavení je znát tehdejší poctivý přístup. „Jsou tu původní špaletová okna, a dokonce i kachlová kamna. Chvilku jsme si pohrávali s myšlenkou, že je z pracovny přesuneme sem, ale nakonec jsme se shodli, že by to bylo zbytečně náročné,“ vypráví Romana Vyhnánková. Meziválečná krása designérku inspirovala při výběru materiálu i doplňků. Úložná sestava je z dubového dřeva, stejně jako zdejší podlaha, a zlatavá barva stolku, podnosu či svícnu kopíruje odstín mosazných klik u oken. „Skoro všechno, po čem jsem sáhla, má navíc přírodní charakter. Pocit z došlapu na vlněný koberec se například se syntetikou nedá srovnat,“ doplňuje. Kompromis udělala jen při výběru zeleně, o kterou se majitelka nerada stará. Náhražkou živých rostlin jsou monstery či fíkusy na plakátech. Dřevem obložená nika kolem okna skýtá okouzlující zázemí pro pracovní stůl, jehož hloubka je díky zrušenému parapetu o 20 centimetrů větší než vestavěné skříně.
Patrové stavení kousek od Šumperka má násobně víc místností než obyvatel. Nahoře je několik ložnic, dole pak kuchyň s jídelnou, obývák a pracovna. Spodní rohový pokoj tak zůstával plonkový. Lenka s manželem sem převážně odkládali sezonní oblečení a potřeby na úklid, které nebylo kam jinam dát. „Majitelé chtěli zachovat jeho úložnou funkci a zároveň si v hezkém prostředí číst nebo relaxovat,“ popisuje designérka Romana Vyhnánková. Úložný systém na míru se skládá z několika částí plnících různé funkce. Ve vysokých skříních se schovávají dlouhé kabáty spolu s držákem na žehlicí prkno a vysavač, regály slouží k vystavení dekorací a do nejvyšších skříněk patří věci, které jsou potřeba jen párkrát za rok. Designérka při zařizování pokoje kombinovala kousky, které navzájem ladí a zároveň vychází z nostalgického zařízení domu. Lakovaná dvířka knihovny mají například podobný vzhled jako kazetové dveře, které tady jsou už od 30. let.
V odpočinkovém pokoji, jak ho designérka hned zpočátku pojmenovala, tráví čas obvykle jen jeden z páru. „Spolu jsme tady spíš výjimečně, prostě si sem chodíme čistit hlavu, případně dělat věci, na které potřebujeme klid,“ líčí majitelka. Tím pádem je v místnosti dost prostoru na hru s hezkými drobnostmi, které mu propůjčují charakter. Ať už je to posuvný žebřík, jež plní svou funkci a zároveň je zajímavým prvkem, nebo originální lustr připomínající styl art deco, i když jde o současný kousek od dánských designérů. „Eklekticky jsem mixovala různé tvary i textury, jejichž odlišnost paradoxně vytváří harmonickou symbiózu,“ vysvětluje Romana Vyhnánková. K úplné dokonalosti jí tu chybí jen litinové radiátory v retro designu 20. let. „Instalace by ale byla, stejně jako v případě přesunu kamen, náročná,“ uznává.
TEXT: IRI NOVAK FOTO: ROBERT TICHÝ
Marianne Bydlení
