Promotion
Karolína Bosáková patří k silné generaci českých topmodelek, kterým na konci devadesátých let ležela u nohou Paříž i New York. Předváděla pro Karla Lagerfelda a Alexandera McQueena, její příběh ale v Česku téměř nikdo nezná – v modelingu skončila před deseti lety, věnuje se vlastní agentuře a publicitu příliš nevyhledává. V rozhovoru pro Marianne Fashion otevřeně mluvila o zlaté modelingové éře i rodině.
Foto: Lucie Robinson
Když jste před dvaceti lety začínala, byl modeling dream job. Je to dnes jiné?
Před dvaceti lety to určitě byla práce snů, hlavně protože to byla příležitost vycestovat do zahraničí. Pro dnešní patnáctileté dívky je cestování a znalost cizího jazyka normální. Modeling je ale pořád úžasný v tom, že vás naučí samostatnosti, umění komunikovat s lidmi a pokoře. Navíc pokud jste dobrá, vyděláte si spoustu peněz. Je to škola života, ale taky dřina. Představte si, že absolvujete deset castingů denně a všude vám jen poděkují za účast. To je dost frustrující.
 
Nechtěla bych v osmnácti prožívat něco podobného.
Já byla na svůj věk možná zodpovědná až moc, nechodila jsem nikdy pozdě, osm let jsem létala minimálně každý týden a za celou kariéru mi uletělo jen jedno letadlo. Nestihla jsem zažít bezstarostnost studentských let, místo chození na mejdany jsem dvakrát do roka obletěla svět. Ale nelituju toho.
 
Je pravda, že jste váhala, jestli máte jít přehlídku legendárního Alexandera McQueena?
Ano! Ale omlouvá mě mladická neznalost. Když mi agent volal, že se musím rychle přemístit z Milána do Londýna, byla jsem docela naštvaná. Navíc jsem si vůbec neuvědomovala, o jakou módní ikonu jde. Alexander byl velmi milý introvert a stydlín. Ale hlavně to byl génius, který vytvořil přelomové kolekce. Jeho přehlídky byly nezapomenutelné, byly jako divadelní představení. Vybavuji si třeba přehlídku, kdy jsme chodily v podpatcích po ledu, nebo tu, která evokovala blázinec – byly jsme ve vykachličkované místnosti a na konci přehlídky vylétly můry. Tisíce můr! Tolik invence a peněz dnes už nikdo do dvacetiminutové show neinvestuje.
 
Spolupracovala jste i s Karlem Lagerfeldem. Jaký byl při osobním kontaktu on?
Karl byl přesně takový, jak ho člověk znal z fotek a médií. Nikdy nevypadl z role. Byl perfektně oblečený a upravený, měl svůj pověstný culíček. Ale hlavně to vždycky byl profesionál, který přesně ví, co chce.
 
Byl spíš arogantní, nebo přátelský?
Moje zkušenost s módními ikonami je vždycky jen pozitivní, ne nadarmo se říká, že čím je člověk úspěšnější, tím je lidštější. Atmosféru plnou stresu vytvářejí spíš asistenti asistentů, ti jsou příliš ustrašení.
 
Dnes máte vlastní agenturu, kterou jste založila ještě v době, kdy jste byla aktivní modelkou. Přechod z role modelky do šéfovské pozice asi nebyl snadný.
Já se v práci řídím hlavně emocemi a intuicí, pak jen čekám, jestli mi to vyjde. Mám asi dar strhnout ostatní svým nadšením. Myslím, že se mnou lidé pracují nejen kvůli penězům nebo prestiži, ale protože jim to dělá radost.
 
Jak vnímáte české modelky? Je to tu více než dvacet pět let po revoluci pořád o tolik jiné než v zahraničí?
V Čechách si někdy pleteme pojmy s dojmy. Modelka je profesionál, který pomáhá prodat nějaký produkt tím, že ho prezentuje. Tady je ale spousta dam, které prezentují samy sebe.
 
Prozraďte mi, proč si modelky u nás hledají fotbalisty nebo hokejisty?
Krásné Češky berou mnohdy modeling jako zkratku k pohodlnému životu po boku boháče. Mně to přijde degradující, jako by tím říkaly: ,,Vždyť jsem hezká a mladá, to mi musí stačit.“ Nemají motivaci dosáhnout něčeho dalšího. To mě irituje.
 
Jaký typ dívek je vlastně dnes pro modeling nej­žádanější?
Fyzické parametry jsou pořád stejné jako dřív – 178 cm výška, 89 cm přes boky. Přehlídkové oblečení vypadá nejlépe ve velikosti 36 v prodloužené délce, takže u modelek se předpokládá, že budou štíhlé s dlouhýma nohama. Momentálně se hledají spíš unisexové typy.
 
Jak dlouho se v současnosti lze udržet na vrcholu?
Doby, kdy modelka zářila deset patnáct let, jsou až na výjimky pryč. Návrháři chtějí pořád nové tváře. Stává se, že dívka zažije krásnou sezonu, kdy jde v New Yorku dvacet přehlídek, ale za rok už o ni není zájem, protože je okoukaná.
 
To je docela krutý osud. Tomu se vyhnou asi jen instagramové královny typu Cary Delevingne nebo Gigi Hadid s miliony fanoušků, kteří udržují jejich postavení na trhu, nemyslíte?
Ano, být krásná už dnes nestačí. Mám pár rad, jak zůstat v modelingu co možná nejdéle: stále pracujte na své reputaci, nezůstávejte na jednom trhu příliš dlouho, udržujte si stálé klienty, buďte pracovitá, trpělivá, pozitivní, loajální a flexibilní.

Jak jste si pozici udržela vy?
Nikdy jsem neodmítla práci. Přijela jsem třeba po půl roce na týden domů. Moc jsem se těšila, jak si užiju rodinu, hned druhý den mi ale volali z agentury, že mám zítra focení v Indii. Bleskově jsem si zařídila víza, zabalila kufr a pospíchala na letiště. Tehdy mi bylo líto, že nemůžu být doma. Dnes jsem šťastná, že jsem tam jela, protože s rodinou a přáteli teď trávím každou volnou chvilku.
 
Říká se, že hlavními městy módy jsou Milán, Londýn, Paříž a New York. Které je ale to „nejhlavnější“? Která metropole je modelkovský Olymp?
Na to je snadná odpověď – pro mě to byl New York. Celou kariéru jsem od svých bookerů slýchala, že můj book není ještě dost silný na to, abych mohla prorazit v New Yorku. A to jsem měla za sebou mnoho stránek z evropských časopisů Vogue, Marie Claire, Bazaar, Cosmopolitan. Když pak už konečně dozrál čas, můj booker mě naprosto odboural ujišťováním, že mi zajistí let s polskými aerolinkami.

Tak to je vtipné.
Až později jsem pochopila, že tato nevědomost je pro Ameriku typická, Amerika je pro své obyvatele střed vesmíru. Totálně mě dostal jiný Američan. Když jsem na jeho zdvořilostní otázku, odkud jsem, odpověděla: „I am from Czech Republic,“ řekl: „Oh, sure, Chicken Republic, beautiful country.“ (Ano, z Kuřecí republiky, to je krásná země.) Neodpustila jsem si to a odpověděla mu: „Yes, it is right next to Duck Republic.“ (Ano, je to hned vedle Kachní republiky.) Ale rozhodně je pravda, že New York je Mekkou módy. Navíc ho mám spojený se svou nejdražší přítelkyní, topmodelkou Petrou Němcovou.
 
Máte sedmiletou dceru, doporučila byste jí modeling?
Nebudu jí bránit ani ji nutit. Ale vtipné je, že už když jsem byla těhotná, tak mi moji kamarádi, modelingoví agenti, psali, že chtějí first option na moji holčičku. Všichni čekají, že z Evelínky jednou bude slavná modelka. Uvidíme, každopádně věřím, že ať si vybere jako svoji profesi cokoli, bude v tom úspěšná.
 
Váš životní partner a otec obou dětí je moderátor Tomáš Fíla. Je sympatický, úspěšný a vtipný, ale není to milionář v červeném ferrari, jakého by člověk vedle topmodelky čekal.
Podobní muži mě nikdy nepřitahovali. Ale nejste sama, kdo se diví. Spousta lidí kolem nás tvrdí, že jsme „divní“. Překvapuje je, že jsme normální. Tomáš je můj životní „cheerleader“, dokáže mě dokonale vytrhnout ze starostí a jisté upjatosti. Má nadhled a všechno rychle a jednoduše vyřešené.
 
Žijete spolu léta. O svatbě jste neuvažovali?
Zezačátku nám to nepřišlo důležité, prostě jsme si užívali. Před časem to Evelínka intenzivně řešila. Tvrdila, že ,,když jsou lidi zesvatbený, tak je to napořád“. Tomáš se jí zeptal, proč tak moc chce, abychom se vzali, a ona po hlubokém zamyšlení odpověděla: ,,No třeba už mám šaty, že jo.“ Tak uvidíme.
 
Karolína Bosáková
V sedmnácti se vydala do Paříže dobýt módní svět. Předváděla taky v Miláně, Londýně, New Yorku i Tokiu například pro Karla Lagerfelda, Alexandera McQueena, Yohjiho Yamamota, Giorgia Armaniho, značky YSL, Christian Dior, Givenchy, Kenzo, Gucci. V jedenadvaceti založila modelingovou agenturu Unique One models & events. Je spoluorganizátorkou týdne módy Unique Fashion Week. Napsala knihu Modeling: Cesta za snem. Má dvě děti, dceři Evelin je sedm a synovi Albertovi tři roky. Žije s moderátorem Tomášem Fílou a do jejich domácnosti patří ještě fenka Beruška.